Výmarská ústava v kontextu doby.

29. listopad 2024 | 16.07 | rubrika: Právo

PRÁVNICKÁ AGRESE



Vsechny složité teoretické koncepce, které doplňovaly nebo modifikovaly nejrůznější oblasti dnes formálně platných zákonů na obranu německých vojáků a nacistů, pojil jeden společný tys. V praxi se v nich projevovala očivídná defenzivní tendence.

Od jisté doby si však vedle tohoto směru v právní teorii a praxi soudců NSR razí cestu nová vlna. Je nebezpečnější. Její tendence je už zřetelně ofenzívní a následky jsou dalekosáhlé, Podle těch, kteří ji prosazují, má poskytnout úplnou podporu — a to ve jménu státu — územním nárokům revizionistů. Na jednu koncepci tohoto směru je nutno upozornit zejména polské občany.

Jak je známo, viditelným výrazem funkce každého suverénního státu je tozšíření platnosti trestních zákonů pro celé jeho území, Všichni, kdož žijí na území nějakého státu, jak jeho příslušníci, tak cizinci, jsou až na nečetné výjímky povinní řídit se platnými trestními normami pod hrozbou sankcí, stanovených za jejich porušení. Nejméně od poloviny I9. století je tato zásada, zvaná územní, jedním z klíčových, základních a všcobecně uznávaných předpokladů každého systému trestního práva. To, že ji soudy realizují, se považuje za samozřejmý atribut uplatňování svrchovaných práv na území státu. Tuto zásadu určuje mimo jiné jak polský trestní zákon z r. 1932, tak německý trestní zákon z r.. 1871, který dosud v NSR platí. V paragrafu 3 a 4 téhož zákona se konstatuje, že německé trestní právo se vztahuje na německé občany i na cizínce, pokud se dopustili čínu na vnitřním území státu (im Innland).

Jaké je to území?

Západoněmecká právní věda vysvětluje, že jde o hranice, k nimž sahala německá říše v r. 1937. Profesor mnichovské university R. Maurach v obšírném a často citovaném „Systému“ z r. 1954 píše doslovně:

„Slovem Innland rozumí se celé někdejší území německé říše včetně východní oblasti (jde o NDR — pozn. J. S.) Sárské pánve a území pod polskou správou.“

Ještě pádněji byl tento názor formulován v populárním komentáři Kohlrausche — Langa. V jeho XII. vydání z r. 1956 je toto vysvětlení:

„K vnitřnímu území patří nejen východní okupační zóna, ale rovněž Sárská pánev (...), jakož i kraje ležící za čátou tvořenou řekami Odrou a Nisou, které je nutno považovat za německé tak dlouho, dokud nebude prověden přesun hranic podle práva národů.“

Dnes již klasická kolektivní práce, tzv. „Lipský komentář“, obsahuje v IX. vydání z r. 1937 v tomto bodě výklad od soudce Nejvyššího soudu Jagusche. Ten vyjadřuje názor, že německý trestní zákon platí na území tvořeném státními hranicemi říše Z r. 1937. Stejně tak vysvětluje rozsah územní zásady profesor H. Welzel v VI. vydání svého „Nástinu“ z r. 1958.

V nejnovější universitní učebnici J. Baumanna z r. 1961 se studenti práv poučí, že za „vnitřní území německého státu se považuje jak NDR, tak kraje, jež jsou dnes poď polskou správou“

Dnes se na toto stanovisko odvolává přímo provokativně jíž dosti bohatá soudní praxe. Zejména v rozsudcích vydaných od r.1955 a to jak Nejvyšším konstitučním tribunálem, tak NejVyšším soudem, je zřetelně patrno takové chápání „vnitřního území německého státu“.

V r. 1955 konstatovala trestní komora Nejvyššího soudu, že Vratislav je nutno považovat za město ležící ve vnitřní německé oblasti.

V lednu 1964 byl v setiózním právnickém časopise „Neue Juristische Wochenschrift“ otištěn šitoce zdůvodněný tozsudek zemského soudu ve Stuttgartu ze dne 11. 10. 1963.

Před tímto soudem se zodpovídal z trestného činu bývalý voják pohraniční stráže NDR. Byl volán k odpovědnosti za pokus o vraždu nezjištěného člověka, který chtěl ilegálně překročit hranici. Tento voják se hájil, že podle zákonů platných v NDR a na základě práv, vyplývajících ze služebního řádu, a kromě toho na zřetelný rozkaz svého představeného vystřelil na území NDR na osobu, která přes několikrát opakovanou výzvu nezůstala stát, aby mohla být zjištěna.

Soud odmítl všechny argumenty obhajoby a odsoudil obžalovaného za pokus o vraždu. Ve zdůvodnění rozsudku se přirozeně opíral o tradiční výklad pojmu „vnitřní území“ a konstatoval, že pokud jde o platnost trestního práva, přísluší NDR k území NSR.

Důsledky, k nimž mohou vést takové právnické revizionistické kličky, musí vzbuzovat co nejostřejší protest a výstrahu. Soud totiž vyjádřil v tomto rozsudku názor, že bývalý příslušník pohraniční stráže se nemůže ve své obhajobě odvolávat na okolnost, že jako státní úředník jednal právně a ve shodě se zákony platnými na onom území. Soud konstatoval, že ani tozkaz nadřízeného nemá význam, neboť jeho úřední moc není zákonná.

Na základě takových teorií lze v NSR volat k odpovědnosti polské a sovětské občany i občany NDR za nejrůznější výkony moci, jestliže budou jejich číny z hlediska německého práva západoněmeckými soudci uznány za protiprávní, trestné, spáchané na území německého státu určeného hranicemi z f. 1937.

Výkon moci, provedený v souhlase se zákony země, která dané území spravuje, představuje podle jednotného světového mínění okolnost, která odstraňuje protiprávnost, a takové činy nepodléhají kontrole trestních soudů jiného státu.

Zato výklad pojmu „vnitřní území“, uznávaný soudy NSR, vytváří záminku k provokacím. Dává možnost vměšovat se do vnitřních věcí cízího státu. Zavádí nejistotu do vztahů mezi občany těchto států. Může se stát velmi nebezpečným precedentem a jeho důsledky mohou být nedozírné. Toto stanovisko bylo v právnické literatuře NDR nazváno „aktem agtese“.



Útok „nové vlny“ je řízen ze tří pozic. Nejen z pozice soudní praxe, která interpretací propujčuje revizionistickým heslům o německých hranicích moc platných právních zásad. A nejen z pozice soudní teorie, která takovou praxi úslužně podporuje.

Tento útok je rovněž vědomě řízen z pozice zákonodárce. Nové návrhy trestních zákonů, zveřejněné nedávno vládou a parlamentem, obsahují úředně vypracované motivy, které představují jaksi oficiální, téměř hodnověrný komentář k použitému pojmu „vnitřní území státu“, na němž má trestní zákon platit.

V návrhu trestního zákona, vydaném r. 1960 v Bonnu, čteme:

„Návrh zachovává v příslušných předpisech pojmy vnitřní území státu (Innland) a zahraniční území státu (Ausland).

Vnitřní území státu zahrnuje ve světle dnešního mezinárodního právního stavu kromě území, jež se tímto trestním zákonem řídí, ještě ta území, jež leží mimo jeho dosah. Patří sem sovětská okupační zóna a ty kraje, které patřily německé říši do 31. I2. 1937 a které jsou dnes pod cizí správou.“

Nebylo možno formulovat toto revizionistické heslo v úředním dokumentu jasněji.

V posledních srpnových dnech r. 1965 byl za volební kampaně do bundestagu zveřejněn v Bonnu velmí významný dokument. Je jím výnos ministra pro celoněmecké záležitosti bonnské vlády, výnos, obsahující směrnice pro pojmenování Německa, demarkačních čar uvnitř Německa, obcí uvnitř Německa, čili jinými slovy — úřední pokyn, jak se má v západním Německu nazývat všechno to, co bonnská vláda považuje za „německé“.

Zmíněný dokument, který byl uznale uvítán organizacemi vysídlenců a jejích tiskovými orgány, to zpřesňuje dosti dopodrobna. Jako „území německého státu“ se tam uvádí „území německé říše s hranicemi do 31. I2. 1937“ a jako „právně platné hranice“ jsou uvedeny německé hranice z r. 1937. Podle „směrnice“ ministerstva pro celoněmecké záležitosti je Německá demokratická republika „sovětskou okupační zónou Německa“. Území na'východ od Odry a Nisy se úředně nazývá „německým územím dnes pod cizí správou“ anebo „východním německým územím“. Hranice na Odře a Nise se nazývá „demarkační čárou“ a je pro ni stanoven termín „linie na Odře a Nise“, Polsko-sovětská hranice na severu má být nazývána „polskou sovětskou demarkační linií ve východním Prusku“. Pokud jde o názvy obcí „na německém území dočasně pod cizí správou“, povoluje se v některých případech užívat vedle německého názvu - pokládaného bonnskými revizionisty za jediný správný — dnes používaného „cizojazyčného“ názvu v závorce.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Interdisciplinární právo jako nástroj člověka.

13. říjen 2024 | 13.53 | rubrika: Právo
Interdiscipliní právo je oblasť právní vědy a praxe, která překračuje hranice tradičných právních odvětví a disciplín. Zkoumá právo z mnoha pohledů a řeší vzájemné interakce.

V ekomické oblasti zkoumá vztahy mezi ekomickymi jevy a právnimi normami, instituty. V sociologii pak společenskými aspekty a vlivem práva na společnost.
Politická práva jsou pak zkoumána a analyzována z pohledu práva a politiky a jejich úlohou v politicko - hospodářském systému.

Faktory ovlivňujíci normo-tvorbu a následnou aplikaci, zkoumá právní interdisciplinarita z pohledu psychologie. Jde o chování různých subjektů v právních vztazích se zřetelem na potřeby společenské smlouvy a reflektujících potřeb jednotlivců, rodin a skupin.

S tím je bezesporu spojen pohled filosofický, který se zaobírá ideovými toky základů práva a otázkami spravedlnosti, morálky a mravů, etiky a obrazu funkčnosti ve společnosti.

Interdisciplinární právo je tedy oblast právní vědy, která se zaměřuje na integraci poznatků a metod z různých disciplín pro hlubší pochopení a řešení právních otázek. Jde o subjejtivni pohled v konotacích objektivity a veřejného zájmu.

Mezi hlavní prvky řadíme Integraci poznatků, kterou interdisciplinární právo čerpá např. z ekonomie, sociologie, psychologie, politologie, filozofie, technologie a dalších oborů.

Metodologie používá kombinované metodologické přístupy, které mohou zahrnovat kvantitativní analýzy, kvalitativní výzkum, teoretické modely a empirické studie.

Výhody Inovativní řešení umožňují najít způsoby, která jsou efektivnější a lépe odpovídají skutečným potřebám společnosti.
Širší perspektiva poskytuje právníkům a rozhodcům širší pohled na dopady jejich rozhodnutí a nuti tak k přehodnocení stavajícího stavu.

Výzvy Zlepšeni komunikace v různých disciplínách mající své vlastní přístupy a terminologii, což může komplikovat spolupráci. Bez zlepšeni této komunikace a zjednodušeni terminologie se však neobejdem.

Interdisciplinární právo tedy není jen o aplikaci právních norem, ale o vytváření nových právních konceptů a řešení, která reflektují komplexnost moderní společnosti. Tento přístup je stále více uznáván jako nezbytný pro řešení globálních a lokálních výzev, které jsou vzdělánim v 21. století.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Každá obec je korporace

13. říjen 2024 | 10.05 | rubrika: Právo
PRÁVNÍ POVAHA OBECNÍHO ÚŘADU

Obecní úřad není ve smyslu čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR (ve spojení s odst. 3 citovaného článku Ústavy) tzv. správním úřadem. Správním úřadem je pouze orgán moci výkonné (orgán státu), nikoliv orgán územního samosprávného celku (obce nebo kraje).

Z právního hlediska nelze zaměňovat pojmy »obec« a »obecní úřad«. Obec, jakožto základní územní samosprávný celek (čl. 99 Ústavy ČR), je veřejnoprávní korporací (právnickou osobou veřejného práva), tj. disponuje právní subjektivitou (způsobilostí k právům a povinnostem).

V souladu s $ 2 odst. 1 obecního zřízení vystupuje obec v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Obec je subjektem veřejné správy (stejně jako např. stát), zatímco obecní úřad, jakožto jeden z orgánů obce, představuje vykonavatele veřejné správy, který není nadán právní subjektivitou (stejně jako například ministerstva nebo jiné správní úřady, organizační složky státu).

Obecní úřad jako orgán obce nemá způsobilost vystupovat v občanskoprávních vztazích svým jménem, samostatně nabývat práva z právních vztahů ani mít odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, což výslovně potvrdil ve svém usnesení Nejvyšší soud ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 25 Cdo 5532/2007. V právních vztazích tedy vystupuje vždy »obec« (například jako účastník smluv )

Obecní úřad představuje takový orgán obce, který má administrativní charakter (na rozdíl od zastupitelstva, rady či starosty, které jsou orgány obce povahy politické). Vykonává především přenesenou působnost (delegovanou státní správu), která je obci svěřena, s výjimkou té, která je svěřena jiným orgánům obce. Vedle toho plní některé úkoly v samostatné působnosti, byť rozhodování o otázkách samostatné působnosti náleží primárně zastupitelstvu a radě, v menší míře starostovi.

Převzato z deníku moderní obec, Jan Břeň. Zkrácena verze.
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Rodina ne jestvuje nic dobreho. Asi.

6. říjen 2024 | 14.17 | rubrika: Právo
V mezinárodním právu existuje několik důležitých dokumentů, které se zabývají právní ochranou rodiny.

Je tu však malé 'ale'. Veškeré právní dokumenty přiznávají právo buď jednotlivci a nebo registrovanému partnerství.
Pojem "Rodina" je tedy podmíňena buď
a) svazkem manželským
b) registrovaným partnerstvím
Jen pro zajímavost, slovo ve tvaru "Rodina"se v NOZ vyskutuje slovy jednou krát a to v § 3 od seku (2), písmene b):

rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
Formálně vše navazuje na některé z nejvýznamnějších listin:

1. Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
Článek 16 uznává rodinu jako přirozenou a základní jednotku společnosti.


2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966)
Článek 23 chrání právo na rodinu a manželství.

3. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966)
Článek 10 zdůrazňuje potřebu ochrany a pomoci rodině.

4. Úmluva o právech dítěte (1989)
Celá úmluva se zabývá právy dětí, včetně jejich práva na rodinný život.
(poz.Jaký žebrák si dovoluje, definovat právo díťete na rodinu ? Nechám na vlastním uvážení)

5. Evropská úmluva o lidských právech (1950)
Článek 8 chrání právo na respektování rodinného života.

6. Evropská sociální charta (1961, revidována 1996)
Obsahuje několik článků týkajících se ochrany rodiny a dětí.

7. Charta základních práv Evropské unie (2000)
Článek 33 uznává právní, ekonomickou a sociální ochranu rodiny.

Společně tvoří rámec, ohradu ( Tóru) pro mezinárodní právní ochranu rodiny, pokrývajícíce různé aspekty rodinného života a práv jednotlivých členů rodiny, nikoliv však "Rodinu" , která neplní fiktivní premisi institutu rodina v argumentačni interpretaci
Bohužel ani anti-diskriminačni zákon č.198/2009 Sb., ochranu neřeší.

Závěr.

Nevím o existenci listiny v morálním obyčejovém právu, která chrání právo " Rodiny" bez premis add.a) a add.b) .
Manželství je institut práv a poviností, které nesou intolerační aspekty i otrocké prvky.

Rodina je v celosvětovém měřítku potlačována a mícena podobně jako stromy v lese, které jedině jako celek osvěžují prostor kolem.

NEEXISTUJE OCHRANA RODINY JAKO CELKU
žádné komentáře | přidat komentář

Rozum, srdce, intuice a Duše.

5. říjen 2024 | 13.02 | rubrika: Právo

Matematika je tak přesná jak přesné jsou artefacta vstupů.

Kognitivismus v právní teorii je komplexní filosofický přístup, který se zabývá otázkou, jakým způsobem lidé poznávají a rozumí právu. Základní myšlenkou kognitivismu je, že právo je nezávislé na subjektivních názorech a emocích, a že jeho pochopení závisí na racionálním a objektivním poznání. V právní teorii se kognitivismus projevuje v různých podobách a s různými důraznými body.

Základní principy kognitivismu v právní teorii: Předpoklad objektivního práva:

Kognitivisté předpokládají existenci objektivního práva, které je nezávislé na subjektivních názorech jednotlivých lidí, soudů nebo zákonodárců. To neznamená, že právo je nezměnitelné, ale že existuje určitá struktura a logika, která je základem jeho fungování.

Důraz na rozum a racionální argumentaci:

Kognitivní přístup zdůrazňuje roli rozumu a racionality při pochopení práva. Právní argumenty by měly být logické a konzistentní, postavené na objektivních faktech a principech.

Poznávání práva jako postupný proces:

Kognitivismus často vidí poznávání práva jako postupný proces, kde se postupně odkrývají a analyzují právní normy a principy. Tento proces je založen na logickém uvažování a interpretaci.

Rozdělení poznání práva od morálky (v některých variantách):

Některé kognitivní přístupy zdůrazňují, že poznávání práva je odlišný proces od poznávání morálky. Právo je vnímáno jako soubor pravidel, zatímco morálka se týká hodnocení a hodnot.

Různé formy kognitivismu v právní teorii:



Přirozené právo:

Přirozené právo je forma kognitivismu, která tvrdí, že právo je odvozeno z univerzálních, bohem daných, nebo z lidské přirozenosti vyplývajících principů. Poznání přirozeného práva je tedy možné pomocí rozumu.

Pozitivismus:

I když je pozitivismus často spojován s anti-kognitivismem, existují i kognitivní varianty pozitivismu. Tyto varianty zdůrazňují, že právo je definované a poznané prostřednictvím pozitivních právních norem, tj. zákonů. Poznání práva spočívá v jejich analýze a interpretaci. Důležité je, že tyto varianty pozitivismu nepopírají roli morálky a hodnot, ale tvrdí, že právo je od morálky odlišitelné.

Pragmatismus:

Pragmatické přístupy k právu zdůrazňují efektivitu a praktické důsledky právních norem. Poznání práva je vnímáno jako proces, který se zaměřuje na praktické výsledky a jejich dopady na společnost.

Kritika kognitivismu v právní teorii:

Problém interpretace:

Kognitivismus může čelit problémům s interpretací právních norem. Různí interpreti mohou dojít k odlišným závěrům, a tím je otázka objektivity práva zpochybněna

Vliv ideologií a subjektivních faktorů:

Ačkoliv kognitivismus zdůrazňuje objektivní poznání, je obtížné vyloučit vliv ideologií, hodnot a subjektivních faktorů na interpretaci a pochopení práva.

Nerovnováha mezi teorií a praxí:

Kritici argumentují, že kognitivistické přístupy k právu mohou být teoreticky přesvědčivé, ale v praxi se stávají nefunkční, protože neodpovídají komplexní realitě soudního rozhodování.
Kognitivismus v právní teorii je tedy složitý a mnohoznačný přístup, který nabízí různé perspektivy na otázku poznání práva. Je důležité si uvědomit jeho různé varianty a kritické body, abychom mohli lépe porozumět jeho potenciálu i omezením.

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Autonomni oblast. Separatismus

4. říjen 2024 | 08.46 | rubrika: Právo
Vytvoření autonomní oblasti je komplexní proces, který zahrnuje politické, právní, sociální a někdy i vojenské aspekty. Zde je obecný přehled kroků, které mohou být zapojeny do vytvoření autonomní oblasti: ### 1. **Definování Cílů a Hranic** - **Určení účelu:** Stanovte, proč chcete vytvořit autonomní oblast (např. kulturní, etnické, ekonomické důvody). - **Vymezení hranic:** Definujte geografické hranice autonomní oblasti. ### 2. **Politické a Sociální Konsensus** - **Lokální podpora:** Zajistěte podporu od místního obyvatelstva. - **Diskuze s centrální vládou:** Vyjednávejte s národní vládou o možnosti vytvoření autonomní oblasti. ### 3. **Právní Rámcová Úprava** - **Změny ústavy nebo zákonů:** Možná bude nutné změnit ústavní nebo zákonné předpisy, aby bylo možné vytvořit autonomní oblast. - **Příprava autonomních zákonů:** Vypracujte právní rámec, který bude definovat pravomoci a odpovědnosti autonomní oblasti. ### 4. **Administrativní Struktura** - **Vytvoření orgánů:** Založte místní vládu, parlament nebo radu, která bude spravovat autonomní oblast. - **Definování pravomocí:** Stanovte, jaké pravomoci budou mít místní orgány oproti centrální vládě. ### 5. **Ekonomické a Sociální Plánování** - **Ekonomický plán:** Vypracujte plán pro ekonomický rozvoj oblasti. - **Sociální služby:** Zajistěte, aby byly dostupné základní sociální služby (zdravotnictví, vzdělávání, bezpečnost). ### 6. **Mezinárodní Uznání** - **Diplomatické vyjednávání:** Pokud je to relevantní, vyjednávejte s mezinárodními partnery o uznání autonomní oblasti. - **Spolupráce s mezinárodními organizacemi:** Zvažte spolupráci s organizacemi jako OSN nebo EU. ### 7. **Bezpečnostní Aspekty** - **Ochrana hranic:** Zajistěte bezpečnost a ochranu hranic autonomní oblasti. - **Udržení pořádku:** Vytvořte místní bezpečnostní síly nebo dohodněte spolupráci s národními bezpečnostními složkami. ### 8. **Implementace a Monitorování** - **Realizace plánů:** Postupně implementujte všechny předchozí kroky. - **Monitorování a hodnocení:** Pravidelně hodnoťte fungování autonomní oblasti a provádějte potřebné úpravy. ### Příklady Autonomních Oblastí - **Katalánsko ve Španělsku** - **Sicílie v Itálii** - **Tibet v Číně** (kontroverzní případ) ### Důležité Poznámky - **Legitimita:** Autonomní oblast musí mít legitimitu jak uvnitř, tak navenek. - **Konzultace:** Průběžné konzultace s všemi zainteresovanými stranami jsou klíčové. - **Právní soulad:** Všechny kroky musí být v souladu s národním i mezinárodním právem. Vytvoření autonomní oblasti je často dlouhodobý a složitý proces, který vyžaduje diplomatické dovednosti, právní znalosti a širokou podporu.

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Deviace církve.

15. září 2024 | 10.53 | rubrika: Právo

Štrasburský soud shledal porušení Evropské úmluvy o lidských právech v případech týkajících se trestního stíhání sexuálního násilí, vazby nezletilých a práva na přístup k Ústavnímu soudu, zatímco stížnost ohledně soudních poplatků odmítl. 







Věc Z proti České republice se týkala nedostatečné reakce státu na tvrzené sexuální zneužívání stěžovatelky římskokatolickým knězem. Mělo k němu dojít v letech 2008–2009, kdy byl tento kněz vedoucím její diplomové práce na teologické fakultě a zároveň jejím zpovědníkem. Orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že jednání kněze nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle tehdy platné úpravy, tj. trestního zákona účinného do konce roku 2009. Věc byla proto odložena. Dle štrasburského soudu nicméně příslušné orgány náležitě nezohlednily konkrétní skutkové okolnosti dané věci. Nevzaly v potaz, že byť stěžovatelka s jednáním kněze nevyjádřila nesouhlas během předmětných skutků, sdělila mu ho po nich, a to dokonce opakovaně. Nezabývaly se tím, že stěžovatelka mohla mít důvody, proč zůstat pasivní, jelikož dotyčný byl vůči ní v pozici autority. Nezkoumaly, zda v důsledku toho, že jí ještě jako nezletilou sexuálně zneužil jiný kněz, netrpí posttraumatickou reakcí. Neprobádaly ani možné aspekty její zvláštní zranitelnosti a odkázanosti na podezřelého. Policie i státní zastupitelství se pouze omezily na konstatování, že stěžovatelka byla v dané době dospělá, svéprávná a netrpěla žádnou nemocí znemožňující jí vyjádřit svoji vůli, aniž by dostatečně objasnily její duševní stav a to, zda s jednáním kněze skutečně souhlasila. Navíc stěžovatelka neměla možnost obrátit se na soudní orgán. Dle štrasburského soudu tím stát nenaplnil svůj pozitivní závazek účinně stíhat všechny nekonsenzuální sexuální akty plynoucí z článku 3 Úmluvy (zákaz špatného zacházení) a článku 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého života). Soud však zároveň poukázal na to, že stávající česká právní úprava, a to zejména trestní zákoník účinný od roku 2010 a navazující judikatura Nejvyššího soudu, podle všeho představují přiměřenější reakci státu v této oblasti.


Zdroj:mezisoudy.cz
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Zrádci.

14. září 2024 | 12.32 | rubrika: Právo

57/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů



Nové nařízení předpokládá shromažďování údajů o dostupnosti na trhu v případě ekologického rozmnožovacího materiálu rostlin a ekologicky chovaných zvířat či mladých jedinců pocházejících z akvakultury.

Současná právní úprava v zákoně o ekologickém zemědělství počítá pouze s existencí elektronické databáze osiv a rozmnožovacího materiálu rostlin, jejímž správcem je Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský je zároveň příslušným orgánem pro udělování výjimek pro použití rozmnožovacího materiálu nezískaného z ekologického zemědělství. Navrhovanou změnou bude stanoven právní rámec pro zřízení databáze, která by umožnila osobám podnikajícím v ekologickém zemědělství na dobrovolném základě a bezplatně nabízet ekologicky chovaná zvířata, a to uvedením počtu, jež je k dispozici, a rozdělením podle pohlaví, plemene, věku apod.

Současná právní úprava předpokládá vydávání certifikátu na bioprodukci ze strany kontrolního subjektu nejdéle na 15 měsíců, a to v návaznosti na provádění každoročních kontrol dodržování pravidel ekologické produkce. Nové nařízení umožňuje, za splnění určitých podmínek, prodloužení doby mezi dvěma fyzickými kontrolami na 24 měsíců. Z tohoto důvodu se navrhuje prodloužení platnosti certifikátu z 15 na 26 měsíců.

Tak nevim jestli Zaigast před zhruba pátnacti, dvacet lety začal , jen připravovat slepotu v údoli temnot, ale řeknu to na rovinu.

Jandejsek, Vidlák, Babiš, Blahynka a další rádoby autority altr.scény jsou zrádci.


Vlastně oni nejsou opozicí, ale hrabošem a krtkem a liškou.
Tady si někdo neuvědomuje, že např. ty Blahynkovi super analýzy a nabízená řešení , jsou pouhým prach sprostým CEL-EXE-M.Vězením
Tyhle zrádci , hlásali a psali a žvanili něco o EU, když vylezli ze svých děr a hle....špína

Jen ať tihle ing. a politici ,žeroucí prasata a obchodujíci se smrtí nevinných , Monsantem a geneticky mód-infikovanými biologickými materiály ( viz.Sněmovní tisk 43/0 Novela z. o nakládání s geneticky modifikovanými organismy - EU ), přesvědčí člověka jak je to super udržitelné energeticky nenáročné a potravinově dostupné potřebným.


Pánové a dámy, táhně do prdele.

Související články

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Chce se mě zvracet.

14. září 2024 | 10.59 | rubrika: Právo

69/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů





V rámci notifikačních řízení bylo Komisí rozhodnuto o slučitelnosti provozní podpory OZE, a to pro:

- podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie - určené pro OZE uvedené do provozu v období od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2012 (SA.40171 (2015/NN) ze dne 28. listopadu 2016)

- podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie - určené pro OZE uvedené do provozu v období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015 (SA.35177 (2014/NN) ze dne 11. června 2014)

- podporu výroby elektřiny z malých vodních elektráren - určené pro MVE uvedené do provozu v období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2020 (3. SA.43182 (2015/N) ze dne 22. srpna 2016)

- podporu malým bioplynovým stanicím s instalovaným výkonem do 500 kW - určené pro zdroje uvedené do provozu v období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2020 (SA.43451 (2015/N) ze dne 22. srpna 2016)

- podporu výroby elektrické energie ve vysokoúčinných zařízeních na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla uvedených do provozu po 1. lednu 2016 (SA.45768 (2016/N) ze dne 7. března 2017)

- podporu výroby elektřiny z KVET uvedených do provozu od 1. ledna 2013 - 31. prosince 2015 a výroba tepla z OZE (SA.38701 (2014/NN) ze dne 15. prosince 2017)

- podporu výroby elektřiny z druhotných zdrojů uvedených do provozu od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2020 (SA.35179 (2015/NN) ze dne 26. září 2019)

II. Zvláštní část

K Čl. I

K bodu 1 a 3

Doplňuje se zmocnění pro vydání nařízení vlády, ve kterém bude možné stanovit, jaké množství elektřiny odebrané domácností (tedy zákazníkem kategorie D), bude oproštěno od platby na podporu elektřiny podle § 28a odst. 2 zákona – toto stanoví úprava v ustanovení § 28 odst. 3 a § 28a odst. 5 zákona. V návaznosti na to je třeba vymezit i pojem „zákazník kategorie D“, který doposud v zákoně nebyl definován.

K bodu 2

Zákon zároveň bude umožňovat Energetickému regulačnímu úřadu stanovit úhradu složky ceny služby distribuční soustavy a složku ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny pro předávací místa s distribuční soustavou na napěťové hladině nízkého napětí také podle distribuční sazby – toto stanoví úprava v ustanovení § 28 odst. 4 písm. b) zákona.

(3) Vláda stanoví nařízením prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu složky ceny služby distribuční soustavy a složky ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny, na úhradu provozní podpory tepla, přechodné transformační podpory tepla a podpory biometanu, a to do 30. září kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, pro který Úřad stanoví složku ceny služby distribuční soustavy a složku ceny služby přenosové soustavy na podporu elektřiny.

Vláda může dále nařízením stanovit množství elektřiny odebrané zákazníkem kategorie D, které se nezahrne do celkového odebraného množství elektřiny pro výpočet maximální platby na podporu elektřiny podle § 28a odst. 2; zákazníkem kategorie D se rozumí fyzická osoba, jejíž odběrné místo je připojeno k distribuční soustavě s napětím mezi fázemi do 1 kV včetně a která odebírá elektřinu k uspokojování její osobní potřeby související s bydlením nebo osobních potřeb členů její domácnosti, jakož i fyzická nebo právnická osoba v rozsahu odběru elektřiny pouze pro potřeby správy a provozu společných částí domu sloužících pouze pro společné užívání vlastníkům nebo uživatelům bytů.

Prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace se stanoví na základě finančních prostředků uvedených v odstavci 1 písm. a), b) a c) a e), a to tak, aby spolu s nimi pokryly celkové předpokládané finanční prostředky na podporu elektřiny, provozní podporu tepla, přechodnou transformační podporu tepla a podporu biometanu.



Nebudu to komentovat, protože průměrně vzdělaní by to přeci měl chápat.

Jediné co řeknu, že mezi kulturou lidí a dědictvím a kulurou člověka a jeho dědictvím, je rozdíl asi tak jako mezi Jehovu a mírem.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Vidíte nějákou podřizenost ? ?

11. září 2024 | 23.19 | rubrika: Právo

Politická ústava Kolumbie



HLAVA I



ČLÁNEK 1 – Kolumbie je sociální právní stát organizovaný ve formě unitární, decentralizované republiky s autonomií svých územních celků, demokratický, participativní a pluralitní, založený na úctě k lidské důstojnosti, práci a solidaritě lidu. kteří jej tvoří a převahu obecného zájmu.

ČLÁNEK 2 – Základní účely státu jsou: sloužit společnosti, podporovat všeobecnou prosperitu a zaručovat účinnost principů, práv a povinností zakotvených v Ústavě; usnadnit účast všech na rozhodnutích, která se jich týkají, a na hospodářském, politickém, správním a kulturním životě národa; bránit národní nezávislost, udržovat územní celistvost a zajišťovat mírové soužití a platnost spravedlivého řádu. Orgány Republiky jsou zřízeny k ochraně všech lidí pobývajících v Kolumbii v jejich životě, cti, majetku, přesvědčení a dalších právech a svobodách a k zajištění dodržování společenských povinností státu a jednotlivců.

ČLÁNEK 3 – Suverenita spočívá výhradně v lidu, z něhož vychází veřejná moc. Lidé jej vykonávají přímo nebo prostřednictvím svých zástupců za podmínek stanovených ústavou.

Jen se běžte podívat jak za Lisabonu došlo k vazalství....
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)