Privatizace aneb pumpička na banky
31. srpen 2024 | 19.32 | rubrika: Převzato
Důležité osoby:
Ortodoxní židovka Livia Klausová, rozená Mištinová, r.č. 436110 / 714, manželka Václava Klause. Členka dozorčí rady banky, která schvalovala všechny významné „pumpařské“ operace, v letech 1993 - 2000. Bezpochyby významná osobnost u vykrádání banky.
Úzké provázání banky s ODS dokazuje i angažmá Evžena Tošenovského, r.č. 560226/1665 v dozorčí radě banky v období největšího pumpování, tj. v letech 1996 - 1999, nebo poslance ODS Martina Kocourka, r.č. 661223/0020 jako člena dozorčí rady banky v letech 1996 - 1998.
Josef Kotrba, r.č. 650531/2121 , bývalý člen KSČ a poslanec silně prosionistické strany ODA, manžel Petry Buzkové, ministryně vlády za ČSSD. Člen představenstva v letech 1997 - 1999, tedy v době, kdy se pumpovalo nejvíce.
Žid Kamil Ziegler, r.č. 620322/1332, před rokem 1989 působil ve Státní bance československé, člen KSČ. V roce 1999 se poté, co odešel z vypumpované České spořitelny, stal generálním ředitelem státní Konsolidační banky, kam byly ztrátové úvěry vyváděny. Cíl byl jednoduchý - zajistit, že úvěry nebudou od dlužníků vymáhány a tyto pohledávky budou jako „nevymahatelné“ odprodány za zlomek původní hodnoty, typicky třeba subjektům spřízněným s dlužníky. V roce 2004 na otázku, kdo je jeho profesním vzorem, pravdivě a trefně odpověděl:
„Je jím Richard Salzmann. Naučil mě nesmírnou spoustu věcí. Uměl lidi nadchnout, dát jim vizi. Navíc byl vzdělaný, inteligentní, skvělý rétor, v bankovnictví se velmi orientoval. Vrátil mu noblesu a prestiž. Škoda, že neodešel o dva roky dříve.“
O Richardu Salzmannovi bude řeč níže. Ziegler se od něj skutečně měl co učit, za jeho éry bylo z Komerční banky ukradeno ještě o mnoho miliard více.
Vladimír Kotlář, r.č. 520717/267, člen představenstva banky od roku 1991 - 1999 a Rudolf Hanus, r.č. 421214/110, člen představenstva 1994 - 1999. Tito dva agenti StB jsou úmyslně uváděni dohromady, neboť jejich společné krycí jméno „Mirek“ a působení v rezidentuře v Českých Budějovicích naznačují jejich blízký vztah. Hanus byl od roku 1993 - 1999 jedním jednatelů společnosti ČNTS, servisní firmy televize NOVA. Jeho jméno figuruje (spolu s tehdejším generálním ředitelem spořitelny Klapalem) pod smlouvami z roku 1996 s firmou amerického žida Ronalda Laudera, která si u České spořitelna půjčovala finance v řádu miliard.
Tyto úvěry CME pochopitelně nesplatila a údajně je splácí dodnes.
Jaroslav Klapal, r.č. 471207/165, generální ředitel a předseda představenstva 1994 - 1999. Bývalý vysoký komunista obsazený do funkce generálního ředitele zřejmě nebyl tím, kdo skutečně rozhodoval, kolik se vypumpuje a kam. Byl spíše vybraný k tomu, aby byl první na ráně.
Pokud jsou tyto střipky relevantní, což samozrejmě netvrdím, měli bychom přehodnotit své pohledy a minutkové záblesky mysli.
Co však považuji za pravdu je, že François Mitterrand a Václav Klaus, jsou orientovaní na muže. Vyprávěl o tom děd.
Ortodoxní židovka Livia Klausová, rozená Mištinová, r.č. 436110 / 714, manželka Václava Klause. Členka dozorčí rady banky, která schvalovala všechny významné „pumpařské“ operace, v letech 1993 - 2000. Bezpochyby významná osobnost u vykrádání banky.
Úzké provázání banky s ODS dokazuje i angažmá Evžena Tošenovského, r.č. 560226/1665 v dozorčí radě banky v období největšího pumpování, tj. v letech 1996 - 1999, nebo poslance ODS Martina Kocourka, r.č. 661223/0020 jako člena dozorčí rady banky v letech 1996 - 1998.
Josef Kotrba, r.č. 650531/2121 , bývalý člen KSČ a poslanec silně prosionistické strany ODA, manžel Petry Buzkové, ministryně vlády za ČSSD. Člen představenstva v letech 1997 - 1999, tedy v době, kdy se pumpovalo nejvíce.
Žid Kamil Ziegler, r.č. 620322/1332, před rokem 1989 působil ve Státní bance československé, člen KSČ. V roce 1999 se poté, co odešel z vypumpované České spořitelny, stal generálním ředitelem státní Konsolidační banky, kam byly ztrátové úvěry vyváděny. Cíl byl jednoduchý - zajistit, že úvěry nebudou od dlužníků vymáhány a tyto pohledávky budou jako „nevymahatelné“ odprodány za zlomek původní hodnoty, typicky třeba subjektům spřízněným s dlužníky. V roce 2004 na otázku, kdo je jeho profesním vzorem, pravdivě a trefně odpověděl:
„Je jím Richard Salzmann. Naučil mě nesmírnou spoustu věcí. Uměl lidi nadchnout, dát jim vizi. Navíc byl vzdělaný, inteligentní, skvělý rétor, v bankovnictví se velmi orientoval. Vrátil mu noblesu a prestiž. Škoda, že neodešel o dva roky dříve.“
O Richardu Salzmannovi bude řeč níže. Ziegler se od něj skutečně měl co učit, za jeho éry bylo z Komerční banky ukradeno ještě o mnoho miliard více.
Vladimír Kotlář, r.č. 520717/267, člen představenstva banky od roku 1991 - 1999 a Rudolf Hanus, r.č. 421214/110, člen představenstva 1994 - 1999. Tito dva agenti StB jsou úmyslně uváděni dohromady, neboť jejich společné krycí jméno „Mirek“ a působení v rezidentuře v Českých Budějovicích naznačují jejich blízký vztah. Hanus byl od roku 1993 - 1999 jedním jednatelů společnosti ČNTS, servisní firmy televize NOVA. Jeho jméno figuruje (spolu s tehdejším generálním ředitelem spořitelny Klapalem) pod smlouvami z roku 1996 s firmou amerického žida Ronalda Laudera, která si u České spořitelna půjčovala finance v řádu miliard.
Tyto úvěry CME pochopitelně nesplatila a údajně je splácí dodnes.
Jaroslav Klapal, r.č. 471207/165, generální ředitel a předseda představenstva 1994 - 1999. Bývalý vysoký komunista obsazený do funkce generálního ředitele zřejmě nebyl tím, kdo skutečně rozhodoval, kolik se vypumpuje a kam. Byl spíše vybraný k tomu, aby byl první na ráně.
Pokud jsou tyto střipky relevantní, což samozrejmě netvrdím, měli bychom přehodnotit své pohledy a minutkové záblesky mysli.
Co však považuji za pravdu je, že François Mitterrand a Václav Klaus, jsou orientovaní na muže. Vyprávěl o tom děd.
Související články
žádné komentáře | přidat komentář
Top banky zlata.
31. srpen 2024 | 17.50 | rubrika: Převzato
Mezi top 10 je relativně malý stát, jako je Nizozemsko (612 tun), překonán demografickými a ekonomickými giganty jako Indie (831) a Japonsko (846).
Za kilotunou neboli 1 000 tun jsou zásoby strategické země, jako je Švýcarsko (1 040) a dvou gigantů, jako je Čína (2 264) a Rusko (2 336).
Největší evropské ekonomiky (s pozoruhodnou absencí Spojeného království v Top-10) překonávají téměř všechny, Francie je čtvrtá s 2 452 tunami zlata, třetí Itálie s 2 452 a druhé Německo s 3 351.
Země s největším množstvím zlata jsou Spojené státy americké , které drží 8 133 tun (v hodnotě přes 600 miliard dolarů).
Polovina amerických zásob je v nejznámějším a zprostředkovaném nalezišti na světě: v United States Bullion Depository v Kentucky, známějším jako Fort Knox .
Zdroj:
https://advisoronline.it/strumenti-finanziari/investimenti-alternativi/oro-i-10-paesi-con-maggiori-riserve-l-italia-e-terza
Za kilotunou neboli 1 000 tun jsou zásoby strategické země, jako je Švýcarsko (1 040) a dvou gigantů, jako je Čína (2 264) a Rusko (2 336).
Největší evropské ekonomiky (s pozoruhodnou absencí Spojeného království v Top-10) překonávají téměř všechny, Francie je čtvrtá s 2 452 tunami zlata, třetí Itálie s 2 452 a druhé Německo s 3 351.
Země s největším množstvím zlata jsou Spojené státy americké , které drží 8 133 tun (v hodnotě přes 600 miliard dolarů).
Polovina amerických zásob je v nejznámějším a zprostředkovaném nalezišti na světě: v United States Bullion Depository v Kentucky, známějším jako Fort Knox .
Zdroj:
https://advisoronline.it/strumenti-finanziari/investimenti-alternativi/oro-i-10-paesi-con-maggiori-riserve-l-italia-e-terza
Související články
COP16 v Kolumbii, Cali
30. srpen 2024 | 21.53 | rubrika: Převzato
Dne 20. února 2024 prezident Kolumbijské republiky oznámil, že Cali bude hostitelským městem pro šestnácté zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (COP 16 CBD), které se bude konat od 21. října do 1. listopadu 2024. .
„Skláníme se před biologicky nejrozmanitějším regionem Kolumbie,“ řekl JE Gustavo Petro, prezident Kolumbijské republiky, který zmínil kulturní a biologickou rozmanitost města a jeho regionu. JE Susana Muhamad, která vedla kolumbijskou snahu o pořádání předního světového multilaterálního setkání věnovaného biodiverzitě, na slavnostním oznámení popsala COP 16 jako příležitost zvážit lidi, kteří se živí biodiverzitou, a dosáhnout míru s přírodou. „Nyní začíná cesta na COP 16,“ řekla paní Muhammad. „Nedávno jsem navštívila Kolumbii a setkala jsem se s ministry, úředníky a vůdci domorodých organizací. Byl jsem velmi ohromen obětavostí a nadšením všech a probíhajícími přípravami,“ řekl David Cooper, úřadující výkonný tajemník Úmluvy o biologické rozmanitosti.
Zde jsou tři oblasti, kde se očekává, že smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti urychlí dynamiku akce:
Kunming -Montreal Global Biodiversity Framework – Plán biologické rozmanitosti – obsahuje úroveň a rozsah ambicí, které jsou bezprecedentní. Podporuje dosažení cílů udržitelného rozvoje, staví na předchozích strategických plánech Úmluvy a mapuje cestu k životu v souladu s přírodou do roku 2050.
Jak Cali vábí, nyní je čas urychlit akci a ukázat pokrok směrem k otočení 4 cílů a 23 cílů Plánu biologické rozmanitosti do celostátně řízených akcí. V Cali se očekává, že smluvní strany úmluvy prokáží soulad svých národních strategií a akčních plánů pro biologickou rozmanitost (NBSAP) s plánem biologické rozmanitosti. Aby byly NBSAP účinné, budou muset ztělesňovat celovládní a celospolečenský přístup, jako to dělá samotný plán. Sledování , podávání zpráv a přezkum provádění bude klíčem k podpoře pokroku založeného na důkazech. Čtvrté zasedání Subsidiary Body on Implementation (SBI), které se bude konat v Nairobi v Keni od 21. do 29. května, poskytne příležitost zhodnotit pokrok pět měsíců před zahájením COP 16 v Cali.
Přiměřené prostředky provádění, včetně finančních zdrojů, budování kapacit, technická a vědecká spolupráce a přístup k technologiím a jejich přenos, představují zásadní prostředky k plnému provádění plánu biologické rozmanitosti.
Cíl D Plánu biologické rozmanitosti se týká zajištění prostředků implementace a jejich zpřístupnění všem smluvním stranám, zejména rozvojovým zemím, nejméně rozvinutým zemím, malým ostrovním rozvojovým státům (SIDS) a zemím s transformující se ekonomikou.
V přípravě na COP 16 se očekává, že strany přistoupí k odstranění mezery ve financování biodiverzity ve výši 700 miliard dolarů ročně a budou pracovat na sladění finančních toků s Kunming-Montreal Global Biodiversity Framework.
Vzhledem k tomu, že strany mají jen několik let na to, aby dosáhly cílů Plánu biologické rozmanitosti do roku 2030, zdroje GEF-8 pro biologickou rozmanitost poskytnou zásadní podporu. Jsou však zapotřebí dodatečné a přiměřené finanční zdroje, které by měly plynout prostřednictvím jiných mechanismů, včetně nedávno zřízeného globálního rámcového fondu pro biologickou rozmanitost .
Článek 15 Úmluvy o biologické rozmanitosti stanoví pravidla upravující přístup a sdílení přínosů – označované jako ABS – s cílem zajistit, aby způsob, jakým jsou genetické zdroje zpřístupňovány a využívány, maximalizoval přínosy pro uživatele, poskytovatele a ekologii. a komunity, kde se nacházejí. V některých případech může přístup ke genetickým zdrojům záviset na využití tradičních znalostí původních obyvatel a místních komunit (IPLC).
Nagojský protokol představuje hlavní způsob, jak je to uvedeno v úmluvě. Nagojský protokol již ratifikovalo nebo k němu přistoupilo 140 stran. Očekává se, že více zemí se stane smluvními stranami protokolu před COP 16 v Cali.
Přístup a sdílení přínosů (ABS) je jádrem plánu biologické rozmanitosti. Toto je zásadní otázka při jednáních v rámci CBD. Očekává se, že na COP 16 se strany dohodnou na zprovoznění mnohostranného mechanismu pro spravedlivé a spravedlivé sdílení přínosů z digitálních sekvenčních informací o genetických zdrojích, včetně globálního fondu. Jednání o přípravě na to se budou konat v Montrealu v srpnu tohoto roku.
Zdroj:
https://www.cbd.int/article/colombia-host-city-cali-cop16
„Skláníme se před biologicky nejrozmanitějším regionem Kolumbie,“ řekl JE Gustavo Petro, prezident Kolumbijské republiky, který zmínil kulturní a biologickou rozmanitost města a jeho regionu. JE Susana Muhamad, která vedla kolumbijskou snahu o pořádání předního světového multilaterálního setkání věnovaného biodiverzitě, na slavnostním oznámení popsala COP 16 jako příležitost zvážit lidi, kteří se živí biodiverzitou, a dosáhnout míru s přírodou. „Nyní začíná cesta na COP 16,“ řekla paní Muhammad. „Nedávno jsem navštívila Kolumbii a setkala jsem se s ministry, úředníky a vůdci domorodých organizací. Byl jsem velmi ohromen obětavostí a nadšením všech a probíhajícími přípravami,“ řekl David Cooper, úřadující výkonný tajemník Úmluvy o biologické rozmanitosti.
Zde jsou tři oblasti, kde se očekává, že smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti urychlí dynamiku akce:
1. Převést plán biologické rozmanitosti do rozhodné národní akce
Kunming -Montreal Global Biodiversity Framework – Plán biologické rozmanitosti – obsahuje úroveň a rozsah ambicí, které jsou bezprecedentní. Podporuje dosažení cílů udržitelného rozvoje, staví na předchozích strategických plánech Úmluvy a mapuje cestu k životu v souladu s přírodou do roku 2050.
Jak Cali vábí, nyní je čas urychlit akci a ukázat pokrok směrem k otočení 4 cílů a 23 cílů Plánu biologické rozmanitosti do celostátně řízených akcí. V Cali se očekává, že smluvní strany úmluvy prokáží soulad svých národních strategií a akčních plánů pro biologickou rozmanitost (NBSAP) s plánem biologické rozmanitosti. Aby byly NBSAP účinné, budou muset ztělesňovat celovládní a celospolečenský přístup, jako to dělá samotný plán. Sledování , podávání zpráv a přezkum provádění bude klíčem k podpoře pokroku založeného na důkazech. Čtvrté zasedání Subsidiary Body on Implementation (SBI), které se bude konat v Nairobi v Keni od 21. do 29. května, poskytne příležitost zhodnotit pokrok pět měsíců před zahájením COP 16 v Cali.
2. Mobilizovat a posílit prostředky realizace
Přiměřené prostředky provádění, včetně finančních zdrojů, budování kapacit, technická a vědecká spolupráce a přístup k technologiím a jejich přenos, představují zásadní prostředky k plnému provádění plánu biologické rozmanitosti.
Cíl D Plánu biologické rozmanitosti se týká zajištění prostředků implementace a jejich zpřístupnění všem smluvním stranám, zejména rozvojovým zemím, nejméně rozvinutým zemím, malým ostrovním rozvojovým státům (SIDS) a zemím s transformující se ekonomikou.
V přípravě na COP 16 se očekává, že strany přistoupí k odstranění mezery ve financování biodiverzity ve výši 700 miliard dolarů ročně a budou pracovat na sladění finančních toků s Kunming-Montreal Global Biodiversity Framework.
Vzhledem k tomu, že strany mají jen několik let na to, aby dosáhly cílů Plánu biologické rozmanitosti do roku 2030, zdroje GEF-8 pro biologickou rozmanitost poskytnou zásadní podporu. Jsou však zapotřebí dodatečné a přiměřené finanční zdroje, které by měly plynout prostřednictvím jiných mechanismů, včetně nedávno zřízeného globálního rámcového fondu pro biologickou rozmanitost .
3. Urychlit pokrok v přístupu a sdílení přínosů
Článek 15 Úmluvy o biologické rozmanitosti stanoví pravidla upravující přístup a sdílení přínosů – označované jako ABS – s cílem zajistit, aby způsob, jakým jsou genetické zdroje zpřístupňovány a využívány, maximalizoval přínosy pro uživatele, poskytovatele a ekologii. a komunity, kde se nacházejí. V některých případech může přístup ke genetickým zdrojům záviset na využití tradičních znalostí původních obyvatel a místních komunit (IPLC).
Nagojský protokol představuje hlavní způsob, jak je to uvedeno v úmluvě. Nagojský protokol již ratifikovalo nebo k němu přistoupilo 140 stran. Očekává se, že více zemí se stane smluvními stranami protokolu před COP 16 v Cali.
Přístup a sdílení přínosů (ABS) je jádrem plánu biologické rozmanitosti. Toto je zásadní otázka při jednáních v rámci CBD. Očekává se, že na COP 16 se strany dohodnou na zprovoznění mnohostranného mechanismu pro spravedlivé a spravedlivé sdílení přínosů z digitálních sekvenčních informací o genetických zdrojích, včetně globálního fondu. Jednání o přípravě na to se budou konat v Montrealu v srpnu tohoto roku.
Zdroj:
https://www.cbd.int/article/colombia-host-city-cali-cop16
Související články
žádné komentáře | přidat komentář
RUDOLF HESS: VĚZEŇ MÍRU
18. srpen 2024 | 20.08 | rubrika: Převzato
Historie jako fikce a dějiny jako fact ?
Velice zajímavé informace, lezou na povrch. Ale kde je ona pravda, si čtenář, musí najít sám.
Text je opět od neznámého autora v plném a neupraveném znění.
Mírová mise
Hitler nikdy nechtěl válku s Velkou Británií. Pro Hitlera byla Velká Británie přirozeným spojencem Německa a národem, který nejvíce obdivoval. Hitler neměl žádné ambice proti Británii nebo jejímu impériu a všechny zachycené záznamy to pevně potvrzují.[15] Hitler byl ochoten uzavřít mír, jakmile Velka Británie a Francie vyhlásily Německu válku. Churchill a další britští představitelé však všechny Hitlerovy četné mírové nabídky odmítli. Hitler nadále hledal zpusob, jak ukončit válku s Velkou Británií.
Dne 5. května 1941 se Hitler a Hess sešli na čtyři hodiny v říšském kancléřství sami, bez sekretářů a pomocníků. Adjutant Alfred Leitgen uvedl, že po tomto dlouhém jednání oba muži vyšli z místnosti a působili obzvláště emotivně. Leitgen řekl: „Hitler několik minut držel Hessovu ruku ve své, Mlčky si hleděli do očí.“ Leitgen si také vzpomněl, že slyšel útržky rozhovorů, například podivnou větu „S letadlem nejsou vůbec žádné problémy“ a jména „Albrecht Haushofer“ a „Hamilton“.[16]
10. května 1941 odletěl Hess s neozbrojeným Messerschmittem 110 do Skotska, aby se pokusil vyjednat mírové urovnání s Velkou Británií. Pod rouškou tmy se Hess úspěšně vyhnul britské protiletadlové palbě a pronásledujícímu Spitfiru. Hess poprvé v životě seskočil padakem a při přistání na skotském poli si vyvrtl kotník. Překvapený farmář Hesse našel a předal ho místní jednotce domobrany.[17] Na jeho žádost byl Hess 11. května 1941 odvezen k rozhovoru s vévodou z Hamiltonu. Hess vévodovi z Hamiltonu řekl, proč odletěl do Skotska: „Jsem na humanitární misi, Vůdce nechce porazit Anglii a chce přestat bojovat.“[18] Britove bohužel neměli zájem s Hessem vyjednávat. Dne 16. května 1941 byl Hess pozdě v noci ve velké tajnosti převezen do Tower of London a zbytek války strávil v britském zajetí.[19]
Ačkoli Hitler i Hess popřeli, že by Hess odletěl do Skotska s Hitlerovým vědomím a souhlasem(20], dostupné důkazy naznačují, že Hitler o Hessově misi věděl a akceptoval ji. Vztahy mezi Hessem a Hitlerem byly natolik blízké, že lze logicky předpokládat, že by Hess nepodnikl tak duležitý krok, aniž by o tom nejprve informoval Hitlera. Také Hess měl během svého pozdějšího čtyřicetiletého věznění ve věznici Spandau zakázáno o své misi veřejně hovořit. Tento „přikaz mlčet“ byl zjevně vydán proto, že Hess věděl věci, které by v případě, že by se 0 nich dozvěděla veřejnost, byly pro spojenecké vlády velmi nepříjemné.[21]
Německý generál Franz Halder po válce potvrdil, že Hess odletěl do Skotska s Hitlerovým vědomím a souhlasem. V rozhovoru ve vazebním středisku skupiny dvanácté armády ve Wiesbadenu Halder svým americkým vyšetřovatelům řekl, že Hitler vyslal Rudolfa Hesse, aby informoval Brity o Hitlerově mirové nabídce. Halder řekl: „Britove 'podrazili“ Hitlera a informovali Moskvu o povaze Hessovy mise.“[22]
Mnoho dalších lidí dospělo k závěru, že Hess odletěl do Velké Británie s Hitlerovým plným vědomím a souhlasem. Například Georg Bernhard v deniku The New York Times napsal: „Nyní je každému jasné, že Rudolf Hess odletěl do Anglie s plinym souhlasem Adolfa Hitlera. Jeho úkolem bylo nastalit mír mezi Německem a Anglií.“[23] J. Bernard Hutton napsal: „Hessův historický let do Británie se uskutečnil s Hitlerovým plným vědomím a souhlasem.“[24] Willis Carto rovněž napsal: „Existují přesvědčivé důkazy, že Hess riskoval svůj život pro mír na příkaz Adolfa Hitlera.“[25]
Velice zajímavé informace, lezou na povrch. Ale kde je ona pravda, si čtenář, musí najít sám.
Text je opět od neznámého autora v plném a neupraveném znění.
Mírová mise
Hitler nikdy nechtěl válku s Velkou Británií. Pro Hitlera byla Velká Británie přirozeným spojencem Německa a národem, který nejvíce obdivoval. Hitler neměl žádné ambice proti Británii nebo jejímu impériu a všechny zachycené záznamy to pevně potvrzují.[15] Hitler byl ochoten uzavřít mír, jakmile Velka Británie a Francie vyhlásily Německu válku. Churchill a další britští představitelé však všechny Hitlerovy četné mírové nabídky odmítli. Hitler nadále hledal zpusob, jak ukončit válku s Velkou Británií.
Dne 5. května 1941 se Hitler a Hess sešli na čtyři hodiny v říšském kancléřství sami, bez sekretářů a pomocníků. Adjutant Alfred Leitgen uvedl, že po tomto dlouhém jednání oba muži vyšli z místnosti a působili obzvláště emotivně. Leitgen řekl: „Hitler několik minut držel Hessovu ruku ve své, Mlčky si hleděli do očí.“ Leitgen si také vzpomněl, že slyšel útržky rozhovorů, například podivnou větu „S letadlem nejsou vůbec žádné problémy“ a jména „Albrecht Haushofer“ a „Hamilton“.[16]
10. května 1941 odletěl Hess s neozbrojeným Messerschmittem 110 do Skotska, aby se pokusil vyjednat mírové urovnání s Velkou Británií. Pod rouškou tmy se Hess úspěšně vyhnul britské protiletadlové palbě a pronásledujícímu Spitfiru. Hess poprvé v životě seskočil padakem a při přistání na skotském poli si vyvrtl kotník. Překvapený farmář Hesse našel a předal ho místní jednotce domobrany.[17] Na jeho žádost byl Hess 11. května 1941 odvezen k rozhovoru s vévodou z Hamiltonu. Hess vévodovi z Hamiltonu řekl, proč odletěl do Skotska: „Jsem na humanitární misi, Vůdce nechce porazit Anglii a chce přestat bojovat.“[18] Britove bohužel neměli zájem s Hessem vyjednávat. Dne 16. května 1941 byl Hess pozdě v noci ve velké tajnosti převezen do Tower of London a zbytek války strávil v britském zajetí.[19]
Ačkoli Hitler i Hess popřeli, že by Hess odletěl do Skotska s Hitlerovým vědomím a souhlasem(20], dostupné důkazy naznačují, že Hitler o Hessově misi věděl a akceptoval ji. Vztahy mezi Hessem a Hitlerem byly natolik blízké, že lze logicky předpokládat, že by Hess nepodnikl tak duležitý krok, aniž by o tom nejprve informoval Hitlera. Také Hess měl během svého pozdějšího čtyřicetiletého věznění ve věznici Spandau zakázáno o své misi veřejně hovořit. Tento „přikaz mlčet“ byl zjevně vydán proto, že Hess věděl věci, které by v případě, že by se 0 nich dozvěděla veřejnost, byly pro spojenecké vlády velmi nepříjemné.[21]
Německý generál Franz Halder po válce potvrdil, že Hess odletěl do Skotska s Hitlerovým vědomím a souhlasem. V rozhovoru ve vazebním středisku skupiny dvanácté armády ve Wiesbadenu Halder svým americkým vyšetřovatelům řekl, že Hitler vyslal Rudolfa Hesse, aby informoval Brity o Hitlerově mirové nabídce. Halder řekl: „Britove 'podrazili“ Hitlera a informovali Moskvu o povaze Hessovy mise.“[22]
Mnoho dalších lidí dospělo k závěru, že Hess odletěl do Velké Británie s Hitlerovým plným vědomím a souhlasem. Například Georg Bernhard v deniku The New York Times napsal: „Nyní je každému jasné, že Rudolf Hess odletěl do Anglie s plinym souhlasem Adolfa Hitlera. Jeho úkolem bylo nastalit mír mezi Německem a Anglií.“[23] J. Bernard Hutton napsal: „Hessův historický let do Británie se uskutečnil s Hitlerovým plným vědomím a souhlasem.“[24] Willis Carto rovněž napsal: „Existují přesvědčivé důkazy, že Hess riskoval svůj život pro mír na příkaz Adolfa Hitlera.“[25]
Související články
žádné komentáře | přidat komentář
V okovech dualismu.
11. srpen 2024 | 22.14 | rubrika: Převzato
Autor neznámý.
V OKOVECH DUALISMU Dualismus je svým prapůvodem původu náboženského. Náboženství jsou svou podstatou abstrakcí - vysvětlující svět kolem sebe skrze smyslové vjemy vykládané prostřednictvím duše – či skrze vševysvětlující nauky, sepsané systémy víry. Nejinak je tomu právě s politickým dualismem, jež je především předmětem víry (ne nutně v náboženském slova smyslu). Bohužel, současné lidstvo žije prokazatelně v zajetí duálních představ, které mu na politické šachovnici promítá „přípravka světové vlády“ – zatímco právě na přirozenou polaritu je útočeno. Za stěžejní příklad současného politického dualismu můžeme považovat dnes všudypřítomný a společensky nejvymáhanější dualismus: „Rusko versus Západ“. Nechceme zde však nyní faktograficky rozebírat jakým prokazatelným nesmyslem je tento dualismus a zůstaneme u podstaty. A tedy: Dualismus se stal příkladnou zbraní mocných k umělému rozdělení, zaměstnání a nakonec podrobení lidu. Dualismus je pouhým prostředkem dnešních mocných - neobolševiků, neomarxistů, demokratů a mnoha dalších. (Nezapomeňme, že Hegelova dialektická logika, jež vypovídá o účelu dualismu, byla rozvíjena zejména „levicovými kruhy“ – těmi z nichž drtivá většina protagonistů současného režimu a jeho dualistické politické šachovnice pochází.) Dualismus se však nešíří jen v „kritických“ a „převratných“ chvílích a nemusí být nutně „politický“ – útočí však na nás podprahově již dlouhou dobu. Dualismus vypjatý střídá dualismus konvenční. V případě konfliktu (uskutečňování plánu) je užíváno vypjatého dualismu. V případě období klidu (období příprav a podrývání) je užíván dualismus konvenční – např. „větvený“ – tedy dualismus systému politických stran (a zabavování masy „malými konflikty“ - „malými vítězstvími“ - „malými prohrami“ a „malými nadějemi“ pro lepší budoucnost). V dnešní době můžeme na vlastní kůži pocítit jak je užíváno onoho striktního vypjatého dualismu, onoho známého: „buď-anebo“ (nemajícím však oporu ve skutečnosti). Válka na Ukrajině, kdy se národ jako biologická entita nachází na rozcestí v životní otázce bytí či nebytí a kterou si v rámci globalistického plánu odtrpí jen obyčejné civilní obyvatelstvo, se stala pochopitelně předmětem duálního rozdělení politické šachovnice u nás, k čemuž musí každý „slušný“ občan zaujmout stanovisko: Jste pro Rusko nebo pro Západ? Přičemž bližší přezkum nabízených stran je všem „slušným“ zapovězen, protože výsledkem racionální úvahy bývá sebevědomý postoj – nikoliv o „víru“ opírající se hysterie, která se opět davů zmocňuje. Jsou-li masy zpracovány, pak se musí „slušně“ zařadit do jednoho ze dvou chlívků vyčarovaných na politické šachovnici. Největším trnem v oku tak tvůrcům politické reality paradoxně nejsou ti „zlí“, nebo ti „dobří“, ale ti, kteří odmítnou se zařadit do jednoho z chlívků. Příkladem budiž fakt, že ponejvíce není útočeno na ty, kteří stojí ve „špatném chlívku“, ale na ty „hloupé konspirující opovážlivce“ (ve skutečnosti prozřetelné jedince), kteří „nezaujali (nabízené) stanovisko“ a spokojeně nechrochtají alespoň v jednom z chlívků. Oni potřebují pro masy definovat „přítele“ a „nepřítele“, a odmítnete-li do této definice zapadat, pak jim budete daleko větším - skutečným nepřítelem. Proč však masy za nimi jdou? Proč nedokáží podrobit střízlivé kritice obě nabízené strany a popřípadě prozřetelně hledat společné jmenovatele a odtušit tak možnou „třetí cestu“. Vysvětlení je jednoduché (a přinejmenším smutné zároveň): Pro mnohé je duální princip zkrátka pohodlnější. Tato pohodlnost bohužel cosi vypovídá o stavu současné společnosti, na které se vyřádil moderní konzumní styl života a poválečné uspořádání politické reality. A co z toho plyne pro nás? Buďme kritičtí a prozřetelní, abychom docílili stavu zdravého sebevědomí, které není pohodlné, nebojme se zkoumat věci do hloubky a to ani za hranicemi myslitelného. A když dostaneme v životě od tazatele na výběr ze dvou možností, pak si lidově řečeno nejdříve „dobře prohlédněme tazatele“ – může nám to mnoho vypovědět o účelu otázky a z toho vyplývající „správné odpovědi“.
V OKOVECH DUALISMU Dualismus je svým prapůvodem původu náboženského. Náboženství jsou svou podstatou abstrakcí - vysvětlující svět kolem sebe skrze smyslové vjemy vykládané prostřednictvím duše – či skrze vševysvětlující nauky, sepsané systémy víry. Nejinak je tomu právě s politickým dualismem, jež je především předmětem víry (ne nutně v náboženském slova smyslu). Bohužel, současné lidstvo žije prokazatelně v zajetí duálních představ, které mu na politické šachovnici promítá „přípravka světové vlády“ – zatímco právě na přirozenou polaritu je útočeno. Za stěžejní příklad současného politického dualismu můžeme považovat dnes všudypřítomný a společensky nejvymáhanější dualismus: „Rusko versus Západ“. Nechceme zde však nyní faktograficky rozebírat jakým prokazatelným nesmyslem je tento dualismus a zůstaneme u podstaty. A tedy: Dualismus se stal příkladnou zbraní mocných k umělému rozdělení, zaměstnání a nakonec podrobení lidu. Dualismus je pouhým prostředkem dnešních mocných - neobolševiků, neomarxistů, demokratů a mnoha dalších. (Nezapomeňme, že Hegelova dialektická logika, jež vypovídá o účelu dualismu, byla rozvíjena zejména „levicovými kruhy“ – těmi z nichž drtivá většina protagonistů současného režimu a jeho dualistické politické šachovnice pochází.) Dualismus se však nešíří jen v „kritických“ a „převratných“ chvílích a nemusí být nutně „politický“ – útočí však na nás podprahově již dlouhou dobu. Dualismus vypjatý střídá dualismus konvenční. V případě konfliktu (uskutečňování plánu) je užíváno vypjatého dualismu. V případě období klidu (období příprav a podrývání) je užíván dualismus konvenční – např. „větvený“ – tedy dualismus systému politických stran (a zabavování masy „malými konflikty“ - „malými vítězstvími“ - „malými prohrami“ a „malými nadějemi“ pro lepší budoucnost). V dnešní době můžeme na vlastní kůži pocítit jak je užíváno onoho striktního vypjatého dualismu, onoho známého: „buď-anebo“ (nemajícím však oporu ve skutečnosti). Válka na Ukrajině, kdy se národ jako biologická entita nachází na rozcestí v životní otázce bytí či nebytí a kterou si v rámci globalistického plánu odtrpí jen obyčejné civilní obyvatelstvo, se stala pochopitelně předmětem duálního rozdělení politické šachovnice u nás, k čemuž musí každý „slušný“ občan zaujmout stanovisko: Jste pro Rusko nebo pro Západ? Přičemž bližší přezkum nabízených stran je všem „slušným“ zapovězen, protože výsledkem racionální úvahy bývá sebevědomý postoj – nikoliv o „víru“ opírající se hysterie, která se opět davů zmocňuje. Jsou-li masy zpracovány, pak se musí „slušně“ zařadit do jednoho ze dvou chlívků vyčarovaných na politické šachovnici. Největším trnem v oku tak tvůrcům politické reality paradoxně nejsou ti „zlí“, nebo ti „dobří“, ale ti, kteří odmítnou se zařadit do jednoho z chlívků. Příkladem budiž fakt, že ponejvíce není útočeno na ty, kteří stojí ve „špatném chlívku“, ale na ty „hloupé konspirující opovážlivce“ (ve skutečnosti prozřetelné jedince), kteří „nezaujali (nabízené) stanovisko“ a spokojeně nechrochtají alespoň v jednom z chlívků. Oni potřebují pro masy definovat „přítele“ a „nepřítele“, a odmítnete-li do této definice zapadat, pak jim budete daleko větším - skutečným nepřítelem. Proč však masy za nimi jdou? Proč nedokáží podrobit střízlivé kritice obě nabízené strany a popřípadě prozřetelně hledat společné jmenovatele a odtušit tak možnou „třetí cestu“. Vysvětlení je jednoduché (a přinejmenším smutné zároveň): Pro mnohé je duální princip zkrátka pohodlnější. Tato pohodlnost bohužel cosi vypovídá o stavu současné společnosti, na které se vyřádil moderní konzumní styl života a poválečné uspořádání politické reality. A co z toho plyne pro nás? Buďme kritičtí a prozřetelní, abychom docílili stavu zdravého sebevědomí, které není pohodlné, nebojme se zkoumat věci do hloubky a to ani za hranicemi myslitelného. A když dostaneme v životě od tazatele na výběr ze dvou možností, pak si lidově řečeno nejdříve „dobře prohlédněme tazatele“ – může nám to mnoho vypovědět o účelu otázky a z toho vyplývající „správné odpovědi“.