Analýza Měsíce.
25. říjen 2024 | 20.08 |
Chronologicko-ezoterická analýza vývoje současné civilizace
Podal mi propisku, potom otevřel jeden ze svých sešitů a začal diktovat.
Měsíc je přesně 400krát menší než Slunce. A leží na 1400 vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem.
Co myslíš, může to být shoda?
Byl jsem zticha.
Správně, v přírodě se to nestává. Ale za jedné podmínky: když její činnost řídí něčí rozum…
Ale vždyť i příroda je rozumná, - poznamenal jsem. To je, - souhlasil děd. Ale ne v našem případě. Co je přírodě po tom, zda planeta vibruje či ne?
Ona má svou logiku. Ale tu se jedná o logiku jiného charakteru. S přáním těch, kdo měl zájem zastavit ty zhoubné vibrace. A navíc dát obyvatelstvu Země velkolepý dar: nejen gravitační stabilizátor, ale i ohromnou družici. Fakticky celou planetu! Podívej, to je zajímavé, - pokračoval starý.
Z povrchu Země průměr disku Měsíce se přesně shoduje s průměrem našeho slunce. A to není vše. Podle něčích geniálních výpočtů Měsíc každý měsíc přesně imituje každoroční pohyb Slunce! Proto uprostřed zimy, kdy Slunce svítí nejslaběji a stojí nízko nad obzorem, plný Měsíc svítí nejjasněji a vystupuje nad obzor vysoko. Uprostřed léta, kdy Slunce nabývá plné síly, jas Měsíce klesá. Ale nechci tvou pozornost upoutat na to.
Chtěl bych tě seznámit s podivuhodným výzkumníkem megalitů Alexandrem Tomem. Ten se celý život zabýval zkoumáním megalitů. Na svých výzkumech objezdil Korsiku, Sardinii, Maltu, byl na severu Afriky, u nás na Kavkaze, ale nejčastěji pracoval ve Francii, Británii, na Hybridách a ve Skandinávii. Zásluha tohoto vědce byla v tom, že duchovně nebyl ortodoxní. A výsledky svých výzkumů před svými kolegy držel v tajemství.
Tak tedy A. Tom přišel k závěru, že stavitelé všech megalitů v Evropě, Ázii i Africe používali jednu a tutéž univerzální jednotku míry, kterou nazval megalitickým yardem, a rovnala se 2,722 stopy.
Tom dokázal, že tuto jednotku používali i ve zdvojené i poloviční formě, a také je dělili na 40 dílů, které nazval megalitickými palci.
Ortodoxové jeho objev přirozeně zavrhli. Ale přes zavržení pravda zůstává pravdou.
Podle Toma, staří stavitelé megalitů dělili obvod ne na 360°, jak to děláme my, ale na 366°, z toho důvodu, že naše Země udělá 366 otáček kolem své osy během jednoho oběhu kolem Slunce!
Tu máš dobu kamennou! – podivil jsem se. – Ti chlapci s kamennými sekerami znali astronomii ne hůř, než naši akademici.
Lépe, Juro, mnohem lépe. Vždyť to byli přímí potomci velikých Orianů a Atlantů. A v těch dobách chaosu a totální války s archantropy a hybridními předetnosy se nepořádal lov na žrece…
Ale vrátíme se k Měsíci. Vezmeme-li poloměr Měsíce 1738 ,1 km, a vypočteme obvod Měsíce, dostaneme 109.162.900 km. Když to převedeme na megalitické yardy, dostaneme podivné číslo 13.162.900.
A teď podělíme tento obvod v megalitických yardech 366° 6 minutami a 6 úhlovými sekundami.
Myslím, žes pochopil, odkud je 60 minut a 6 úhlových vteřin? - zeptal se stařík.
Podíl z dělení 366 dobou našeho dne a noci, - odpověděl jsem.
Chlapík, domyslil se! – pochválil mě šedý. A co dostaneme?
Že na každou úhlovou sekundu pro Měsíc připadá 100 megalitických yardů. – Není to divné?
Ukazuje se, že megalitický yard je měrnou jednotkou nejen na Zemi, ale i na Měsíci. A teď si všimneme Slunce.
Už víme, že Slunce je 400 x větší, než Měsíc. A dostaneme tedy 40 000 megalitických yardů na úhlovou sekundu. Tak co ty na to, mládenče?
Mlčel jsem. Co se dalo říci? To znamená, že megalitické stavby, postavené v Evropě, Ázii a Africe, jsou určeny pro pozorování Měsíce, Slunce a jiných planet! Ukazuje na to jedna a táž hvězdná měrná jednotka. Na Zemi ji A. Tom, profesor Oxfordské univerzity, nazval megalitickým yardem. Zajímavé bude, co mi o Měsíci poví ochránce. Určitě ví mnohem více. Nu což, počkám na nové informace…
Tak co? Copak to, cos teď slyšel lze označit jako náhody? – zeptal se „léčitel“.
Samozřejmě, že ne. Vše, co vykládáš, náhoda být nemůže. Ale vědomí se bouří. Nějak se nechce smířit se znalostmi starých. Podle tebe je Měsíc uměle, pro pozemskou civilizaci vytvořená planeta.
Na to ukazují parametry jeho vztahu k Slunci… A k Zemi také, - řekl stařík. – Víš, Juro, když byly k Měsíci vypuštěny první sondy, pozemská věda se musela zcela rozloučit s „teorií zachycení“.
Slyšel jsi snad o té hloupé teorii.
Jakoby naše Země zachytila svým gravitačním polem Měsíc, volně bloudící vesmírem? Slyšel, - přikývl jsem.
A víš, proč se ortodoxové vzdali své hlouposti? Proč? – zeptal jsem se.
Protože byly odebrány vzorky měsíční půdy. A vztah izotopů kyslíku v horninách na Zemi a na Měsíci přesvědčivě dokazuje, že vznikly ve stejné vzdálenosti od Slunce. Což by se nestalo, kdyby Měsíc vznikl na jiném místě. Navíc, analýza hornin z Měsíce vykázala značnou shodu s horninami, které tvoří zemskou kůru a plášť. Pochopils, chlapče, mluví se o plášti Země! Později pochopíš, proč jsem obrátil tvou pozornost na plášť, - zastavil své vyprávění stařík, ale hned pokračoval.
Bez ohledu na to, že Měsíc je pokryt horninami, „složením blízkými k pozemským“ – jak říkají naši ortodoxové – povrch Měsíce se ve skutečnosti skládá ze zemských hornin. Měsíc není tak masivní jako Země. Samozřejmě, s ohledem na jejich relativní velikost. Země je 3,66 x větší než Měsíc, ale hmotnost má 81 x větší. O čem to svědčí?
Autor: Sidorov G. A.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny