Marcus Aurelius mluví k tobě i tobě.
17. říjen 2024 | 12.01 |
Víš vůbec, co chceš ?
Vše je spolu spleteno a spojeno svatou páskou a snad vůbec nic není si cizí, to tomu a ono onomu. Neboť je vše spolu seřaděno do jednoho celku a spolu zdobí týž vesmír. Vesmír je totiž jen jeden, souhrn veškerenstva; a jeden bůh prostupující vše; a jedna prahmota a jeden zákon, rozum společný všem rozumným živočichům; a jedna pravda. Hle, také dokonalost všech příbuzných živočichů, užívajících téhož rozumu, je jedna.
Nerozhlížej se po cizím vodítku, nýbrž hleď přímo tam, kam tebe vede příroda zahrnující všechen svět, ukazujíc ti cestu tím, co tě potkává, a právě tak tvá přirozenost tím, co ti ukládá dělati. Každý má dělat to, co je mu přisouzeno. Ostatní živočišstvo je na světě pro bytosti rozumné — jakož vůbec ve všem ostatním jsou horší věci pro lepší — jen rozumné bytosti jsou samy pro sebe navzájem. Z toho, co je lidem přisouzeno, vede na prvním místě pud společenský. Na druhém místě je odpor odolávající tělesným svodům, neboť činnost rozumného myšlení má tu zvláštní schopnost, že se dovede omezit a nikdy nepodléhá ani účinkům smyslů ani pudů, ježto obě tyto činnosti jsou živočišné. Ale rozum chce vládnout a nepodléhat jim. Právem. Vždyť je svou podstatou k tomu, abych jich obou užíval. Třetí je, že rozumná bytost opatrně usuzuje a nechce se mýlit. Toho se drže, kéž se náš vedoucí rozum stále ubírá přímou cestou, a svůj úkol vykoná.
Každá bytost stačí si k spokojenosti, dařílí se jí dobře. Rozumné bytosti se daří, neukládá-li si v hromadě svých představ ani nic klamného ani nejasného, zaměřuje-li své snahy jen na činy obecně prospěšné, touží-li jen po tom a vystříhá-li se jen toho, co záleží na její vůli, a ráda-li přijímá vše, co jí uděluje společná příroda celého světa. Vždyť je sama částí tohoto celku, jako přirozenost listu náleží k přirozenosti byliny; jenže tam přirozenost listu je část přírody necitlivé a nerozumné, která je sama plna překážek. Lidská přirozenost je však část přírody neznající překážek, rozumné a spravedlivé. Hle, vždyť uděluje všem podíly stejné a podle hodnoty, podíly času, hmoty, síly, příčinnosti a zážitků. Při tom však nepřihlížej k tomu, zda u každého najdeš naprostou rovnost jednotlivých vlastností, jak se druží k sobě, nýbrž zda úhrn jich všech u jedné se shoduje s úhrnem týchž vlastností u druhé bytosti.
Spoutané vnímání, zlo přirozenosti živočišné. Spoutání pudu právě tak zlo přirozenosti živočišné. Je pak ještě leccos jiného, co stejně poutá a poškozuje ústrojí rostlinné. Právě tak je i spoutání rozumu zlo bytosti rozumné.
Přenášej nyní tohle vše na sebe. Pojímá tě slast nebo strast? To bude věc vnímání. Povolil jsi pudu a narazil jsi na překážku? Hoviš-li pudu bez výhrady, již to je zlo, vždyť jsi bytost rozumná! Cítíš-li to však jako zjev obecný, nejsi proto ještě poškozen ani omezen. V činnosti rozumu vlastní přece ho nespoutává nikdo jiný. Vždyť se ho nedotýká ani oheň ani železo ani tyran ani rouhání, zhola nic! Jakmile vznikne koule, zůstává kulatá.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny