Teorie her interakčně. Bitva stoiku a gnostiku.
5. říjen 2024 | 11.09 |
Aristotelova analysa kategorií nenachází však ani podstatnějšího uplatnění v jeho systému pojmové logiky, vyloženém v jeho nejvyspělejším díle, v
»Prvních analytikách«.
Aristoteles zde rozděluje všechny možné pojmy podle toho, zda mohou, nebo zda nemohou být subjektem nebo predikátem v kategorickém soudu, na tři druhy:*
(a) na individua, na příklad Kleon nebo Kallias, která se mohou stát pouze subjektem soudů;
(b) na kategorie, které se mohou stát jedině predikátem soudů, a
(c) na obecné pojmy, které mohou být jak subjektem, tak predikátem kategorického soudu, na příklad »člověk«.
Tento pojem je totiž v soudu »Kallias je člověk« predikátem, kdežto v soudu »Člověk je živočich« subjektem.
Aristoteles v této souvislosti výslovně zdůrazňuje, že tyto obecné pojmy leží mezi oběma krajními případy, mezi individuy a kategoriemi, a že právě pomocí nich se děje myšlení a zkoumání. Takto vylučuje zcela vědomě ze svého systému pojmové logiky individua a kategorie, které zde chápe jako nejvyšší predikáty soudů, protože tu jde o pojmy, které nemohou být jak subjektem, tak predikátem v kategorickém soudu.
Vyloučení individuálních pojmů a kategorií je bezprostředně spjato s výstavbou jeho sylogistiky, pro niž bylo nezbytné, aby jeden a týž pojem mohl být jak subjektem, tak predikátem bez jakéhokoliv omezení, neboť - jinak by Aristoteles nemohl zcela obecně dokazovat správnost vedlejších figur redukcí na první figuru. Tak zůstává nauka o kategoriích u Aristotelá spjata pouze s metodologickými problémy jeho všestranné analysy pojmů, hlavně v »Topikách« a v »Druhých analytikách«.
»Prvních analytikách«.
Aristoteles zde rozděluje všechny možné pojmy podle toho, zda mohou, nebo zda nemohou být subjektem nebo predikátem v kategorickém soudu, na tři druhy:*
(a) na individua, na příklad Kleon nebo Kallias, která se mohou stát pouze subjektem soudů;
(b) na kategorie, které se mohou stát jedině predikátem soudů, a
(c) na obecné pojmy, které mohou být jak subjektem, tak predikátem kategorického soudu, na příklad »člověk«.
Tento pojem je totiž v soudu »Kallias je člověk« predikátem, kdežto v soudu »Člověk je živočich« subjektem.
Aristoteles v této souvislosti výslovně zdůrazňuje, že tyto obecné pojmy leží mezi oběma krajními případy, mezi individuy a kategoriemi, a že právě pomocí nich se děje myšlení a zkoumání. Takto vylučuje zcela vědomě ze svého systému pojmové logiky individua a kategorie, které zde chápe jako nejvyšší predikáty soudů, protože tu jde o pojmy, které nemohou být jak subjektem, tak predikátem v kategorickém soudu.
Vyloučení individuálních pojmů a kategorií je bezprostředně spjato s výstavbou jeho sylogistiky, pro niž bylo nezbytné, aby jeden a týž pojem mohl být jak subjektem, tak predikátem bez jakéhokoliv omezení, neboť - jinak by Aristoteles nemohl zcela obecně dokazovat správnost vedlejších figur redukcí na první figuru. Tak zůstává nauka o kategoriích u Aristotelá spjata pouze s metodologickými problémy jeho všestranné analysy pojmů, hlavně v »Topikách« a v »Druhých analytikách«.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny