Zoroastr ptal se Ormuzda, velikého Tvůrce: „Kdo byl
první muž, s kterým jsi rozmlouval?“ Ormuzd odpověděl: „Byl to krásný Yima, který byl vůdcem udatných.
Řekl jsem mu, aby bděl nad světy, mně náležejícími a dal jsem mu meč zlatý a kord vítězný.
A Yima šel cestou slunce a shromáždil udatné muže
ve slavné Airyana-Vaeja, „stvořena čistá.“
Zend Avesta (Vendidat Sade, druhá Fargard).
O Plameni! Ohni posvátný, ohni očisťující! Ty, jenž dřímáš ve dřevě a vystupuješ v zářném plameni na oltáři, ty jsi srdcem oběti, smělým vzletem modlitby, jiskrou, skrytou ve všech věcech, a přeslavnou duší slunce.
Hymna vedická
Čtyři plemena lidská, která dělí se o povrch zemský jsou dítkami různých zemí a pásem zemských. Jest to postupné tvoření, pomalé přetvořování pracující země, kdy pevniny vystupovaly z moří — v přestávkách dob nesmírně dlouhých, která staří kněží indičtí nazývali cykly mezipotopními. Dobou tisíciletí každá pevnina dala vznik své květeně i zvířeně korunovaná plemenem lidským odlišné barvy (pleti).
Pevnina Austrálská, pohlcená za poslední velké potopy, byla kolébkou plemene prvotného (primitivního) rudého, z něhož američtí Indiáni jsou jen troskami pocházejícími z Trogloditů, kteří se zachránili na horách, když jejich pevnina se potopila.
Afrika jest matkou plemene černého, nazývaného Řeky „Ethiopským“.
Asie dala plémě žluté, které nalézáme v Číňanech.
Nejpozději přicházejí plémě bílé, vyšlé z lesů Evropy mezi bouřným Atlantem a usměvavým středozemím.
Všechna plémě lidská povstala mísením, spojováním, zrůdností, nebo výběrem mezi těmito čtyřmi velkými plemeny. V dobách předcházejících plémě rudé a černé vládlo jedno po druhém mocnými civilisacemi. které zanechaly po sobě stopy ve stavbách kyklopských, jakož i ve stavitelství Mexickém. Chrámy Indie a Egypta měly o těchto zmizelých civilisacích výpočty a povšechné záznamy. V nášem cyklu vládne plémě bílé, a posuzujeme-li stáří Indie a Egypta, jeho vůdcovství trvá již sedm až osm tisíc let.*)
Dle tradice brahmanské civilisace na naší planetě počala před padesáti tisíci lety plemenem rudým, na pevnině australské, kdy ještě celá Evropa a část Asie byly pod vodou. Toto bájesloví vypráví též o plemeni obrů ještě dřívějších. V jistých jeskyních Tibetu byly nalezeny obrovské kosti lidské, jejichž tvar více podobá se opici než člověku. Tyto patří primitivnímu lidstvu, přechodnému ještě podobnému zvířeně, nemajícímu ani článkovité mluvy ni organisace společenské, ni náboženství. Neboť tyto tři věci vytrysknou vždy najednou; a zde jest smysl oné znamenité triady bardické, která dí: Tři věci původně jsou současné: „Bůh, světlo a svoboda“. S prvním žvatláním slov rodí se společnost a neurčité tušení božského řádu.
"Tota rozdělení lidstva na čtyři plémě po sobě následující a původní bylo přsato nejstaršími kněžími Bgypta. V malbách ve hrobě Seta I. v Thebách jso znázornovány Čtyrmi poslavami rázu a barvy různé. Plémě rudé nazývá se tu „Hot“; plémě azijské burvy žluté „Amu“; plémě africké barvy černé „HaJasiu“; plémé libícko evropské pleti bílé, vlasů plavých nazývá se „Tamahu“
*Lenormant, Histoire des peupies d'Orient, 1.
Plémě rudé, pravili jsme, obývalo pevninu australskou, dnes zatopenou mořem, a Platonem dle tradic egyptských nazývanou „Atlantis.“
Veliká potopa toto plémě částečně zničila a zbytek rozehnala na vše strany. Několik plemen polynesských, jakož i indiáni severní Ameriky, a Aztekové, které Frant. Pizarro nalezl v Mexiku, jsou na živu pozůstalé zbytky antického plemene rudého, jehož civilisace, navždy ztracená, měla své dny slávy a hmotného lesku. Všechny tyto pozdní dítky nesou v duši své nezhojitelnou melancholii starého plemene, které vymírá bez naděje.
Po plemeni rudém plémě černé panovalo na zemi. Hledáme-li jeho nejdokonalejší typ, nesmíme jej hledati v zrůdném (degenerovaném) černochu, ale hledejme jej v Habešanech a Nubijcích, ve kterých zachoval se tvar tohoto plemene, které dosáhlo svého vrcholu.
Černoši zaplavili v dobách předhistorických (předdějinných) jih Evropy, a byli později zatlačeni plemenem bílým (Bělochy). Vzpomínka na ně úplně vymizela z naší lidové tradice.
Přece ale zanechali tu dvě nesmazatelné stopy: Hrůzu draka, který býval odznakem jejich králů a domněnku, že čert je černý. Černoši oplatili nadávku soupeříčímu plemeni — malujíce čerta bílého.
Z doby svého panování Černoši měli svá střediska náboženská v Horním Egyptě a v Indii. Jejich kyklopská města vroubila zubatě temena hor afrických, Kavkazu a střední Asie. Jejich společenská organisace spočívala v kněžské samovládě, absolutní theokracii. Na vrcholu stáli kněží, obávaní jako bohové, pod nimi hemžící se kmeny bez utvořených rodin, ženy pouhé otrokyně. Tito kněži měli hluboké vědomosti, znali princip božské jednoty, světa a kult hvězd, který pod jménem sabeismu dostal se i k národům bílým.*)
Ale mezi vědou černých kněží a hrubou modloslužbou davu nebylo spojující pásky idealistického umění, ni názorného bájesloví.
*Vizme dějiny arabské, jakož i perského dějepisce Abulia-Ghazi, dějiny (rodokmenné) Tatarů a Mohamed-Moshů.
William Jones Asiatic Researches I. Přednáška o Tatarech a Peršanech.
Úryvek z knihy " Velcí zasvěcenci " od Eduarda Schüry.