Metody teroru vůči poddaným. .
2. srpen 2024 | 09.16 |
Panstvo kromaňonského původu si vyzkoušelo, že poddaným Praslovanům nemusí být v ničem, ani ve stížnostech na bezpráví vyhověno, aby si nečinili stále větší nároky. Tím si po cclé věky upevňovali svou moc a panskou povýšenost nad poddanými. V tom byla asi ona "moudrost" krále Nestora.
Uvedená pylská tabulka vypraví, co se přihodilo praslovanskému rolníkovi v Řecku ve 12. století př n.l., ale podívejme se, co se stalo podobnému slovanskému občanu u nás na Moravě o 3000 let později.
Nutno předeslat, že jako v předhistorickém Řecku, tak i u nás na Moravě patřila původně veškerá půda i lesy domacím slovanským občanům. Avšak po Bílé hoře (162o) bylo k nám dosazeno panstvo německé, které si přivlastnílo zámky a k ním půdu i lesy.
Občan Dorničák z Janovic u Frýdku zdědil po předcích ke kousku pole také přilehlý les, z něhož jeho předkové prodávali dřevo a tak se živili. Leč do zámku ve Frýdku se po Bílé hoře přistěhovalo německé panstvo Oppersdorfů ze Švýcarska, které si přivlastnilo i veškeré okolní lesy. Občanu Dorničakoví nezbylo, než pracovat v panském lese za bídnou mzdu jako drvoštěp, aby uživil svých pět dětí a nemocnou ženu. Jeho stará dřevěná chalupa potřebovala vyměnit dva shnilé trámy. Aby neměl potíže s hajným, který les hlídal, vydal se do frýdeckého zámku, že požádá hraběte Oppersdorfa o povolení, aby si směl setnout dva smrky.
Do zámku ho ani nepustili, ale na jeho naléhání se mu pan hrabě ukázal v okně. Povolení pro hajného mu slíbil vydat, ale dráboví dal jiné pokvny, ten občana zbíl holí, aby nekradl v panském lese a pustil na něj psy, aby bo vyhnali. Cestou domů si občan Dorničák sedl na mez a plakal, bylo mu "měkko“ nad tím bezprávím, stejně jako řeckému pisateli tabulky před 3000 lety. Pověst praví, že plač janovského občana na mezi uviděl mstitel panské zvůle Ondráš, který mu se svou partou zbojníků pomohl smrky schnat a hajnému pohrozil, aby to neudal.
Oba případy se sobě podobají jako vejce vejci, týkají se stejných poddaných a stejných pánů. Co se tedy za těch 3000 let změnilo?
Úryvek z knihy " O slovanech úplně jinak " od Antonína Horáka.
Uvedená pylská tabulka vypraví, co se přihodilo praslovanskému rolníkovi v Řecku ve 12. století př n.l., ale podívejme se, co se stalo podobnému slovanskému občanu u nás na Moravě o 3000 let později.
Nutno předeslat, že jako v předhistorickém Řecku, tak i u nás na Moravě patřila původně veškerá půda i lesy domacím slovanským občanům. Avšak po Bílé hoře (162o) bylo k nám dosazeno panstvo německé, které si přivlastnílo zámky a k ním půdu i lesy.
Občan Dorničák z Janovic u Frýdku zdědil po předcích ke kousku pole také přilehlý les, z něhož jeho předkové prodávali dřevo a tak se živili. Leč do zámku ve Frýdku se po Bílé hoře přistěhovalo německé panstvo Oppersdorfů ze Švýcarska, které si přivlastnilo i veškeré okolní lesy. Občanu Dorničakoví nezbylo, než pracovat v panském lese za bídnou mzdu jako drvoštěp, aby uživil svých pět dětí a nemocnou ženu. Jeho stará dřevěná chalupa potřebovala vyměnit dva shnilé trámy. Aby neměl potíže s hajným, který les hlídal, vydal se do frýdeckého zámku, že požádá hraběte Oppersdorfa o povolení, aby si směl setnout dva smrky.
Do zámku ho ani nepustili, ale na jeho naléhání se mu pan hrabě ukázal v okně. Povolení pro hajného mu slíbil vydat, ale dráboví dal jiné pokvny, ten občana zbíl holí, aby nekradl v panském lese a pustil na něj psy, aby bo vyhnali. Cestou domů si občan Dorničák sedl na mez a plakal, bylo mu "měkko“ nad tím bezprávím, stejně jako řeckému pisateli tabulky před 3000 lety. Pověst praví, že plač janovského občana na mezi uviděl mstitel panské zvůle Ondráš, který mu se svou partou zbojníků pomohl smrky schnat a hajnému pohrozil, aby to neudal.
Oba případy se sobě podobají jako vejce vejci, týkají se stejných poddaných a stejných pánů. Co se tedy za těch 3000 let změnilo?
Úryvek z knihy " O slovanech úplně jinak " od Antonína Horáka.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny