Myšlenky Marka Aurelia
4. září 2024 | 11.22 |
U dědečka Vera jsem poznal krásnou duši, která nezná hněvu.
Od -otce slavné paměti naučil jsem se skromnosti i mužnosti.
Matka mi vštěpovala zbožnost a ušlechtilost, budila ve mně odpor nejen k špatným činům, nýbrž i k myšlenkám na ně. Kromě toho mě nabádala k životu prostému, vzdálenému rozmařilosti boháčů.
Praděd se postaral, že jsem nemusil chodit do veřejných škol, protože jsem měl dobré učitele doma. Při tom jsem poznal, že se na takových potřebách nemá šetřit peněz.
Vychovatel se zasloužil o to, že jsem se nestal ani Zeleným ani Modrým,* že jsem nebyl zaujat ani pro zápasníky se štítem okrouhlým ani podlouhlým. Naučil mě snášet nesnáze, spokojovat se s málem,v práci být samostatný a neplést se do všeho; konečně nedopřávat sluchu pomluvám.
Od Diogneta mám nechuť k jalovémuhorlení, nedůvěru k povídačkám čarodějníků a kouzelníků, kteří prý umějí zaklínat, vymítat duchy a dělat jiné takové kejkle. Nepěstuji křepelky ani se nebojím jejich předpovědí. Naučil měsnášet slova upřímně míněná, vzbudil ve mně zálibu k filosofii. Proto jsem poslouchal nejprve Bakcheia, potom Tandasida a Markiana. Psal jsem již v dětství „„hovory““, zatoužil jsem po prostém lůžku se zvířecí koží a oblíbil jsem si i jiné zvyky řeckého života.
Rustikus mi ukládal, abych svou povahu stále pěstoval a zdokonaloval. Jemu děkuji za to, že jsem se nezvrhl v sofistického horlivce, že nepíši o prázdných theoriích, že nevykládám své myšlenky v povzbudivých kázáních, ani se okázale nestavím na odiv jako kajícník nebo dobrodinec. Že jsem se vzdal řečnického a básnického krasořečnění, že nechodím po domě v nápadném oděvu a netropím takové výstřednosti, že své listy píši docela prostě, že jsem vždy nakloněn k ochotnému smíru se svými odpůrci a škůdci, jak jen oni sami budou chtít vyjít mi vstříc. Že čtu velmi pozorně a nespokojuji se jen celkovou úvahou. Že žvanilům bez rozmyšlení nepřizvukuji. Děkuji mu také za to,že se mi dostaly do rukou Epiktetovy Úvahy,“ které mi ze svého majetku půjčil.
* Barvy závodníků v cirku.
Dnes nám chybí tyto úvahy studovat a mnohdy si vzít přiklad.
Bohužel indoktrinace hlav, člověka je jako rakovina, ktera se rozrůsta tempem, které nás buď zniči a nebo pozdvihne.
Od -otce slavné paměti naučil jsem se skromnosti i mužnosti.
Matka mi vštěpovala zbožnost a ušlechtilost, budila ve mně odpor nejen k špatným činům, nýbrž i k myšlenkám na ně. Kromě toho mě nabádala k životu prostému, vzdálenému rozmařilosti boháčů.
Praděd se postaral, že jsem nemusil chodit do veřejných škol, protože jsem měl dobré učitele doma. Při tom jsem poznal, že se na takových potřebách nemá šetřit peněz.
Vychovatel se zasloužil o to, že jsem se nestal ani Zeleným ani Modrým,* že jsem nebyl zaujat ani pro zápasníky se štítem okrouhlým ani podlouhlým. Naučil mě snášet nesnáze, spokojovat se s málem,v práci být samostatný a neplést se do všeho; konečně nedopřávat sluchu pomluvám.
Od Diogneta mám nechuť k jalovémuhorlení, nedůvěru k povídačkám čarodějníků a kouzelníků, kteří prý umějí zaklínat, vymítat duchy a dělat jiné takové kejkle. Nepěstuji křepelky ani se nebojím jejich předpovědí. Naučil měsnášet slova upřímně míněná, vzbudil ve mně zálibu k filosofii. Proto jsem poslouchal nejprve Bakcheia, potom Tandasida a Markiana. Psal jsem již v dětství „„hovory““, zatoužil jsem po prostém lůžku se zvířecí koží a oblíbil jsem si i jiné zvyky řeckého života.
Rustikus mi ukládal, abych svou povahu stále pěstoval a zdokonaloval. Jemu děkuji za to, že jsem se nezvrhl v sofistického horlivce, že nepíši o prázdných theoriích, že nevykládám své myšlenky v povzbudivých kázáních, ani se okázale nestavím na odiv jako kajícník nebo dobrodinec. Že jsem se vzdal řečnického a básnického krasořečnění, že nechodím po domě v nápadném oděvu a netropím takové výstřednosti, že své listy píši docela prostě, že jsem vždy nakloněn k ochotnému smíru se svými odpůrci a škůdci, jak jen oni sami budou chtít vyjít mi vstříc. Že čtu velmi pozorně a nespokojuji se jen celkovou úvahou. Že žvanilům bez rozmyšlení nepřizvukuji. Děkuji mu také za to,že se mi dostaly do rukou Epiktetovy Úvahy,“ které mi ze svého majetku půjčil.
* Barvy závodníků v cirku.
Dnes nám chybí tyto úvahy studovat a mnohdy si vzít přiklad.
Bohužel indoktrinace hlav, člověka je jako rakovina, ktera se rozrůsta tempem, které nás buď zniči a nebo pozdvihne.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny