Atentát na Hitlera
25. srpen 2024 | 09.37 |
Esesáka Naujockse, charakterizuje nejlépe gangsterský kousek, který provedl v listopadu 1939.
Naujocks, vydávající se za zástupce protihitlerovské opozice, vylákal u obce Venlo v Holandsku dva plukovníky anglické Secret Service (Stevense a Besta) až k hranicím, aby je násilím unesl do říše, dokonce v jejich vlastním autě.
Německý tisk je pak označil jako pachatele atentátu na Hitlera, který byl spáchán v pivním sklepě v mnichovské „Lowenbráu“ večer 8. listopadu 1939. Oba angličtí výzvědní agenti byli až do konce války držení ve zvláštní izolované části bunkru koncentračního tábora Dachau v samotkách a ještě přikováni silným řetězem ke zdi.
O několik kobek dále v témže zvláštním bunkru pracoval u truhlářského ponku německý komunista Elser, skutečný původce onoho atentátu. Elser, jako zapřisáhlý odpůrce nacismu a zručný řemeslník, upravil hodinový strojek budíčku, a načasoval ho deset dní předem tak, aby 8. listopadu večer zanítil pumu, kterou rovněž vlastnoručně vyrobil.
Všechno zamontoval do sloupu, před kterým stála řečnická tribuna, a strojek zvukově izoloval tak dobře, že na něj nepřišla ani přepečlivá sicherheitspolizei. Bomba vybuchla přesně na minutu a usmrtila sedm příslušníků nacistické strany, Hitlera zachránilo, že ze schůze předčasně odešel.
Elser se pak pokusil o ilegální přechod hranic do Švýcarska. Byl však zatčen. Protože se nedal čin bezvýznamného jedince propagačně využít, byli obvinění oni angličtí agenti a skutečný původce Elser byl jako vůdcův soukromý zajatec střežen v Dachau. Teprve v posledních dnech války byl zastřelen na přímý rozkaz z nejvyšších míst.
Naujocks dostal za onen slavný únos železný kříž I. třídy — udílený jen za válečnou statečnost — a směl si ponechat ukořistěné velké a rychlé anglické auto.
Asi v té době se dostala Naujocksoví do rukou knížka o padělatelské činnosti v Maďarsku po první světové válce. (Autor se v ní například zmiňoval o padělání prvních československých pětisetkorunových platidel.) Hlavní část knihy se podrobně zabývala falšováním tisícifrankových francouz„ ských bankovek.
S vědomím tehdejší maďarské vlády tiskli padělky zaměstnanci vojenského kartografického ústavu v Budapešti. Z výnosu akce měla být financována tajná ultranacionalistická organizace, zvaná iredenta, která si vytkla za cíl získat zpět území odejmnutá Maďarsku trianonskou mírovou smlouvou.
Naujocks, vydávající se za zástupce protihitlerovské opozice, vylákal u obce Venlo v Holandsku dva plukovníky anglické Secret Service (Stevense a Besta) až k hranicím, aby je násilím unesl do říše, dokonce v jejich vlastním autě.
Německý tisk je pak označil jako pachatele atentátu na Hitlera, který byl spáchán v pivním sklepě v mnichovské „Lowenbráu“ večer 8. listopadu 1939. Oba angličtí výzvědní agenti byli až do konce války držení ve zvláštní izolované části bunkru koncentračního tábora Dachau v samotkách a ještě přikováni silným řetězem ke zdi.
O několik kobek dále v témže zvláštním bunkru pracoval u truhlářského ponku německý komunista Elser, skutečný původce onoho atentátu. Elser, jako zapřisáhlý odpůrce nacismu a zručný řemeslník, upravil hodinový strojek budíčku, a načasoval ho deset dní předem tak, aby 8. listopadu večer zanítil pumu, kterou rovněž vlastnoručně vyrobil.
Všechno zamontoval do sloupu, před kterým stála řečnická tribuna, a strojek zvukově izoloval tak dobře, že na něj nepřišla ani přepečlivá sicherheitspolizei. Bomba vybuchla přesně na minutu a usmrtila sedm příslušníků nacistické strany, Hitlera zachránilo, že ze schůze předčasně odešel.
Elser se pak pokusil o ilegální přechod hranic do Švýcarska. Byl však zatčen. Protože se nedal čin bezvýznamného jedince propagačně využít, byli obvinění oni angličtí agenti a skutečný původce Elser byl jako vůdcův soukromý zajatec střežen v Dachau. Teprve v posledních dnech války byl zastřelen na přímý rozkaz z nejvyšších míst.
Naujocks dostal za onen slavný únos železný kříž I. třídy — udílený jen za válečnou statečnost — a směl si ponechat ukořistěné velké a rychlé anglické auto.
Asi v té době se dostala Naujocksoví do rukou knížka o padělatelské činnosti v Maďarsku po první světové válce. (Autor se v ní například zmiňoval o padělání prvních československých pětisetkorunových platidel.) Hlavní část knihy se podrobně zabývala falšováním tisícifrankových francouz„ ských bankovek.
S vědomím tehdejší maďarské vlády tiskli padělky zaměstnanci vojenského kartografického ústavu v Budapešti. Z výnosu akce měla být financována tajná ultranacionalistická organizace, zvaná iredenta, která si vytkla za cíl získat zpět území odejmnutá Maďarsku trianonskou mírovou smlouvou.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny