Zpověď k sobě.
9. srpen 2024 | 07.11 |
Nesnaším svět lidí ve kterém dominuje přetvářka, lži a ponižování. Slovo nesnaším , vůbec není silné slovo, naopak velice vystižné a především trefné. Nebo snad není pravda, že Vrána k Vráně sedá, černá nebo bílá ? Že protiklady se přitahují ? Že nesnášenlivost je opakem snášlivosti ? Vždyť je přeci pravdou, že slepice co nesnáší z jara, není v pořádku.
A vy plni pochopení a studovaný, vlezte vědomci na hrb se svými definicemi a prázdnými slovy o skutcích. Jak se takový skutek pozná , říká buď ztracený a nebo navedený. Copak by to bylo za koncovku, do kteté písneš a vyjde hlas bez pravdy o tom co umíš ? To by ten svět , byl úplně mimo. Tak tomu ve své celistvosti není a ku radosti nahých a vědomých, nemohlo ani nikdy být
Jak je to slovo nesnášenlivost vděčné , v tak primitivní době dnes a tady. Majákem na ostrově cti, respektu i pochopení dobrého a zlého. Nemohu milovat , co nesnaším. Nechci, se zavděcit falešnému vztahu. Žádný obdiv, žádnà váha pro člověka. Slýchám, jednou takovou formu vysvětlení a pak zase jinou a tak už pàr let na zpět. Nemám už ani chuť a sílu si zvykat. Marnivost nad marnivostí.
Jak hodně špatně na tom je člověk, možná bytost kdo ví, která je schopna o jednoduché skutečnosti napsat knihu o sta tisící slovech bez života ? A co čitatel ? Snad lépe, hledáli dálné dálavy. Zle, aby našel štěstí. Vůbec si nejsme rovni. V právu a ve snech teoretiků snad. Kdepak ideje řekú, uschla holka , uschla a žádná mrtvá, živá voda nepomůže. To jen davová psychóza se vyhne na chvíly dávno neodkladnému, neobejditelnému, neporušitelnému. Co se nesnaši ,to se vylučuje. Žádný jing a jang..To ty dojmy , protivové. Ale děti za to přece nemohou. Prostě jsou vždy děti první a těch druhých a tak už od stvoření světa , člověka.
Lidi jsou psycho dav bez ctnosti, mravů a skutků hodných obdivu a inspirace. Trosky chodíci sem a tam jak zboži na pásu. Melou a melou, lžou a vymyšlej s přetvářkou jací jsou skvělý a hodní a hlavně , že duchovní. Nic z toho, když skutek smrdí po zapáchajícím žrádle v ledničce nebo dokonce přimo na stole. Čučíci na boha jménem bedna a preferující " dalismus" , před vlastní rodinou. Kde jaká smradlavá štětka pachnoucí po voňavce a když ne po voňavce tak pachu jiného kokota. Nasrat na tenhle svět. Ať to raději pojde ať mají co ohrožení supové co žrát.
Neni pomoci tam kde neni vůle a sebe přiznání zkaženosti a ohavnosti, plížící se jak posranej jezuita, co si vytřit prdel neumí.
A vy plni pochopení a studovaný, vlezte vědomci na hrb se svými definicemi a prázdnými slovy o skutcích. Jak se takový skutek pozná , říká buď ztracený a nebo navedený. Copak by to bylo za koncovku, do kteté písneš a vyjde hlas bez pravdy o tom co umíš ? To by ten svět , byl úplně mimo. Tak tomu ve své celistvosti není a ku radosti nahých a vědomých, nemohlo ani nikdy být
Jak je to slovo nesnášenlivost vděčné , v tak primitivní době dnes a tady. Majákem na ostrově cti, respektu i pochopení dobrého a zlého. Nemohu milovat , co nesnaším. Nechci, se zavděcit falešnému vztahu. Žádný obdiv, žádnà váha pro člověka. Slýchám, jednou takovou formu vysvětlení a pak zase jinou a tak už pàr let na zpět. Nemám už ani chuť a sílu si zvykat. Marnivost nad marnivostí.
Jak hodně špatně na tom je člověk, možná bytost kdo ví, která je schopna o jednoduché skutečnosti napsat knihu o sta tisící slovech bez života ? A co čitatel ? Snad lépe, hledáli dálné dálavy. Zle, aby našel štěstí. Vůbec si nejsme rovni. V právu a ve snech teoretiků snad. Kdepak ideje řekú, uschla holka , uschla a žádná mrtvá, živá voda nepomůže. To jen davová psychóza se vyhne na chvíly dávno neodkladnému, neobejditelnému, neporušitelnému. Co se nesnaši ,to se vylučuje. Žádný jing a jang..To ty dojmy , protivové. Ale děti za to přece nemohou. Prostě jsou vždy děti první a těch druhých a tak už od stvoření světa , člověka.
Lidi jsou psycho dav bez ctnosti, mravů a skutků hodných obdivu a inspirace. Trosky chodíci sem a tam jak zboži na pásu. Melou a melou, lžou a vymyšlej s přetvářkou jací jsou skvělý a hodní a hlavně , že duchovní. Nic z toho, když skutek smrdí po zapáchajícím žrádle v ledničce nebo dokonce přimo na stole. Čučíci na boha jménem bedna a preferující " dalismus" , před vlastní rodinou. Kde jaká smradlavá štětka pachnoucí po voňavce a když ne po voňavce tak pachu jiného kokota. Nasrat na tenhle svět. Ať to raději pojde ať mají co ohrožení supové co žrát.
Neni pomoci tam kde neni vůle a sebe přiznání zkaženosti a ohavnosti, plížící se jak posranej jezuita, co si vytřit prdel neumí.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny